LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile
Here you will find a digitized image of Hejdánek's original filing cabinet. Its total volume is many thousand tickets. We publish them in parts as we handle them. At the moment we have worked out what prof. Hejdánek himself developed electronically. However, much work remains on paper cards. In addition to Hejdánek's extracts from reading, the filing cabinet also includes his own thought work from recent years, which cannot be found elsewhere.
Syntax(e)
Jan Štěpán
(1998)
syntax (z řeč.) způsob výstavby ↑jazyka, souhrn pravidel formace a transformace přípustných (a v důsledku toho i smysluplných) jazykových ↑výrazů toho jazyka (tj. „slov“ i složitějších struktur). S. se váže ke konkrétnímu jazyku a je pro každý daný jazyk specifická, obecné problémy s. řeší ↑syntaktika.
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 393.)
date of origin: prosinec 2000
Syntax logická
Jan Štěpán
(1998)
syntax logická 1. systém pravidel udávajících jak skládat (tvořit a spojovat) výrazy určitého logického ↑kalkulu, tedy ↑syntax konkrétního jazyka logiky; 2. součást ↑metalogiky, která zkoumá strukturu a vlastnosti neinterpretovaných kalkulů, tj. problémy jako je ↑bezespornost, ↑úplnost, ↑nezávislost axiomů, dokazatelnost (↑důkaz); zabývá se jimim pouze na úrovni ↑jazyka, bez ohledu na možný ↑význam jednotlivých jazykových výrazů i jejich komplexů.
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 393.)
date of origin: prosinec 2000
Pojem
Jan Štěpán
(1998)
pojem základní abstraktní entita umožňující zobrazení skutečnosti v myšlení, avšak na subjektu nezávislá, resp. ↑smysl jazykového výrazu, tj. mentální prostředník mezi jazykovým výrazem a jeho ↑denotátem. P. vystihuje podmínky, které musí objekt splňovat, aby byl denotátem příslušného jména. P. nemusí být vázán na jediný jazykový výraz (synonymie, viz též ↑definice) a objekt nemusí být určen jediným p. Rozeznáváme pojmy obecné, singulární a prázdné podle toho, zda koncipují třídu objektů, jediný či žádný objekt. Toto členěné však lze uplatnit absolutně jen u neempirických p., jinak platí pouze pro zvolený možný svět (↑svět možný) a fixní čas. P. je ovšem nezávislý na stavu světa i čase, je invariantní (↑invariant). P. tedy nelze vytvořit, jak se dosud mylně traduje, p. se lze dobrat, objevit jej.
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 319.)
date of origin: prosinec 2000
Intenzionalita
Jan Štěpán
(1998)
intenzionalita koncepce, poprvé rozvinutá v logice školy ↑Port Royal, podle níž v logické ↑sémantice jsou intenze určujícím faktorem pro stanovení významu jazykových výrazů. Toto je východiskem pro logickou analýzu přirozeného jazyka (↑analýza logická), ale není to nutné pro řešení sémantiky věd. jazyků. V přirozeném jazyce se totiž vyskytují i ↑funktory takového druhu, že ↑denotát složeného výrazu utvořeného pomocí takového funktoru nelze určit bez znalosti ↑smyslu tohoto funktoru či jeho argumentů. Např. pravdivost složené věty „P.M. si myslí, že V.H. je čestný muž“ nezávisí na tom, zda její konstituenta – věta „V.H. je čestný mož“ – je pravdivá či nepravdivá. Je snad zřejmé, že funktor „P.M. myslí, že …“ nepatří do věd. jazyka, což však vůbec neznamená, že věty takto vytvořené nemohou ovlivnit spekulativní úvahy vedoucí k formulaci naprosto seriózních věd. tvrzení, které je ovšem třeba navíc verifikovat i nezávisle na této autoritě. I. přispěla rovněž k řešení problému ↑paradoxu analýzy tím, že definitní deskripce (↑deskripce 2) chápe jako role, nikoliv jako jména individuí.
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 192.)
date of origin: prosinec 2000
Smysl
Jan Štěpán
(1998)
smysl 1. koncept, myšlenkový obsah jazykového výrazu, informace sdružená s výrazem, která umožňuje identifikovat denotát toho výrazu, pokud existuje. S. je to, co jazykový výraz vyjadřuje. Např. ↑denotát výrazů "Jitřenka" a "Večernice" je týž; je to planeta Venuše, ale jejich s. je různý. S. (Sinn) a denotát (Bedeutung) jako odlišné sémantické kategorie zavedl ↑G. Frege. Soudobé snahy v analytické filosofii o překonání jím navržené koncepce #sémantiky vedou k preferování vztahu vyjádření jako primárního, tedy k interpretaci jazykových výrazů pouze prostřednictvím s. Vztah označení je považován za sekundární a v podstatě irelevantní v úvahách o významu jazykových výrazů. Poznamenejme, že samotný termín s. není v řadě národních jazyků jednoznačný a při jisté fixaci může poskytovat více výsledků (bez významového posunu). Zde je chápán bezkontextově, tj.& objektivizovaně, nezávisle na situaci promluvy, postoji mluvčího ap., a proto zaručuje jedinečnost. Viz též ↑pojem, ↑propozice, ↑soud. 2. ↑účel.
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 372.)
date of origin: prosinec 2000