Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Martin Heidegger (1935)

Ursprung bedeutet hier jenes, von woher und wodurch eine Sache ist, was sie ist und wie sie ist. Das, was etwas ist, wie es ist, nennen wir sein Wesen. Der Ursprung von etwas ist die Herkunft seines Wesens. Die Frage nach dem Ursprung des Kunstwerkes fragt nach seiner Wesensherkunft. Das Werk entspringt nach der gewöhnlichen Vorstellung aus der und durch die Tätigkeit des Künstlers. Wodurch aber und woher ist der Künstler das, was er ist? Durch das Werk; denn, daß ein Werk den Meister lobe, heißt: das Werrk erst läßt den Künstler als einen Meister der Kunst hervorgehen. Der Künstler ist der Ursprung des Werkes. Das Werk ist der Ursprung des Künstlers. Keines ist ohne das andere. Gleichwohl tr(gt auch keines der beiden allein das andere. …
(Der Ursprung des Kunstwerkes, Reclam, Stuttgart 1978, S. 7.)

Jan Patočka (1968)

... Tak pozorujeme, že svět je určen s ohledem na služby a odhalování služeb v jistém ohledu. Heidegger sice dále rozvíjí pojem svět též v souvislosti se spolubytím, ale pak již svět v jeho světskosti dále nedefinuje. A přece by bylo navýsost důležité zjistit, v jakém ontologickém rysu pobytu tkví možnost setkání s druhým jako nitrosvětským jsoucnem svého druhu; zde je zřejmě mezera, způsobená opět tím, že Heidegger ignoruje nebo bagatelizuje problém tělesnosti. Druhý jako druhý musí být jistým způsobem „odhalen“ a jistým způsobem „odemčen“, obojí musí nějak souviset, možnost odhalovat odemčené cizí bytí musí být pojata jako zásadní možnost do bytí na světě, do světovosti světa.
Vznik nevlastní svébytnosti, svébytnosti v modu „ono“ či „se“, ukazuje pak únik, útěk pobytu do světa před sebou, před nevolnem z vlastního bytí pobytu. Je nyní otázka, do kterého světa, do které dimenze světovosti uniká pobyt na útěku před sebou. Je zřejmé, že tento únik se děje především do dimenze spolubytí a teprve v speciálních případech (otupování prací, zaměstnáváním) do dimenze služeb. Pobyt takto odcizený „propadl světu“, „upadl do světa“ – ve skutečnosti však tato metafora znamená zapletenost do sebe, do určitého způsobu vztahování k sobě v modu vyhýbání, nevidění. Co Heidegger nazývá úpadkem do světa a považuje za prvotní a většinový modus naší existence, je ve skutečnosti zapleteností do sebe a je neméně únikem před vlastní odemčeností jako před odhalením věcí v tom, čím opravdu jsou, před věcností.
S tím nyní souvisí ještě další. Heidegger se vyjadřuje tak, jako by možnosti, jež tkví v našem „kvůli čemu“ (...), mi byly odhaleny přímo mým „bytím kvůli“. Ve skutečnosti to, co chci konat „kvůli svému bytí“, je vždy spoluurčeno tím, co /204/ musím konat, abych vůbec konat mohl. ...
(„Přirozený svět“ v meditaci svého autora po třiatřiceti letech, in: 6006, Přirozený svět jako filosofický problém, Praha 1970, str. 203-04.)

Friedrich Nietzsche (1884-1885)

Heil euch, biedere Engländer
Eurem Darwin heil, verständ er
Euch so gut wie als sein Vieh!
Billig ehrt ihr Engeländer
Euren Darwin hoch, verständ er
Auch nicht mehr als Zucht von Vieh.
Heißt die Majestät verletzen
Majestatem genii !
Nur – zu Goethen ihn zu setzen
28 [46]
(Nachgelassene Fragmente, in: 4581, Sämtliche Werke 11, Colli-Montinari, München 1980, S. 308 u. 333.)

A. Halder – M. Müller (1988)

existenziell (lat.), das unmittelbare Dasein eines Einzelnen, bestimmten Menschen betreffend, im Unterschied zu existenzial = (fundamental-)ontologisch zum Dasein des Menschen als solchem gehörig.
(6920, Philosophisches Wörterbuch, Freiburg etc. 1993 [11988], S. 86.)

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1807)

Es ist nun zu sehen, welche Gestalt das Innere und Äußere in seinem Sein hat. Das Innere als solches muß ebensosehr ein äußeres sein und eine Gestalt haben wie das Äußere als solches; denn es ist Gegenstand oder selbst als seiendes und für die Beobachtung vorhanden gesetzt.
(2239, Phänomenologie des Geistes, ed. Hoffmeister, Leipzig 51949, S. 199.)