Brno, 3. listopadu 1976

Milý Láďo, obracím se na Vás s přátelskou prosbou, abyste tak úplně neničil moje vychovatelské úsilí vůči Martinovi, kterého nutím tři roky k poctivé metodické práci, a když začal trošku zabírat aspoň odhodláním, že se bude učit, rázem jste to zvrátil tvrzením, že je lépe vycházet z vlastních otázek než z naučených pravd. Není to sice špatné stanovisko, ale může si je při svém vzdělání dovolit právě ten, kde už nějaké pravdy zná. Když jste sám začal filosofii studovat, měl jste za sebou maturitu se základním vzděláním v přírodních i duchovních vědách, měl jste určitou pracovní metodu a při všem tápání mladého člověka jste dovedl věci aspoň diferencovat. Martin nemá jiné systematické vzdělání než základní školu, neví, co je studovat, a představuje si pod tím povrchní pamětní osvojení toho, co má právě uloženo. … Nad to uvažte, že od patnácti let nepsal žádnou kompozici a vůbec se nedovede vyjádřit. I to je potřeba se učit, a prostí lidé právě neumělostí vyjádřit se nabývají fóbií vůči inteligentům, kteří se to naučili. A k vyjádření ve filosofii je potřebí zvláštní myšlenkové kázně, aby šlo vskutku o kontinuitní myšlení, a ne nesouvislé subjektivní nápady. A k osvojení filosofického textu je potřebí studia, tj. úsilí, ale vyjádření slyšené z magnetofonového pásku k nějakému úsilí Martina nikdy nepřivede. Spíš to podpoří jeho sklon k povrchnosti a dělání dojmu a při všech talentech, které má, se stane jen diletantem, který se do všeho plete, ale nic pořádně neovládá. A tak Vás aspoň prosím o to, abyste zenechal té magnetofonové metody a posílal Martinovi text napsaný … Osobně si myslím, že Martin na tu filosofii vůbec nedozrál, nezná základy elementární logiky, neví ani, co to je pojem a podobné předpoklady myšlení. Myslí si, že na všechno stačí nápad … A myslet ve filosofii je složitější než myšlení podle zákonů latinské granatiky. Jeho hlavním úkolem pro tento rok mělo být osvojit si aspoň relativní schopnost číst německé tezty (němčina je pro filosofii conditio sine qua non), ale je teď tak posedlý Vašimi návrhy magnetofonového sdělování, že zase v těchto elementárních věcech nic nedělá. Získal jste u něho nebetyčnou autoritu především tím, že pochopil Vaši metodu jako něco velkolepého a snadného, co koresponduje s celým habitem jeho přirozenosti a domnívá se, že se může pustiti do hokejového zápasu, aniž by se naučil bruslit.

A tak Vás prosím, chcete-li Martina naučit myslet, abyste ho vyzval k písemné reprodukci toho, co jste mu sdělil, aniž by Vás opisoval, a budete mít kontrolu nad tím, jak Vám rozumí. K tomu si už může přidat cokoli, co mu leží na srdci. Ale písmená formulace je pro něho nezbytná k tomu, aby se naučil vyjadřovat.

Doma u Vás všechny pěkně pozdravte. … Martin to nemá lehké. Stojí každodenně od šesti do půl třetí na nohou uprostřed antimonových a olověných par, a když potom má ještě duševně pracovat, je k tomu při jeho povaze … potřeba vskutku určitého sebeodříkání. Nemá povahu Vaší Petry, která podobnou situaci řeší obdivuhodnou sebekázní a k tomu ještě v oboru, který je jí vnitřně nevlastní. Nikdo to nemá lehké. Ale pro Martina je podmínkou, aby byl donucen učit se a nemyslel si, že to jde bez práce.

Buďte zdrávi!

Vaše B. Komárková