Brno, 13. listopadu 1976

Milý Láďo, Vaše nesmírně dlouhé psaní jsem přečetla jedním dechem a pak ještě jednou, a učinil to i Honza, který se na moje zavolání k tomu ihned dostavil. Je to moc pěkné psaní, ale téma se v něm poněkud posunulo. Nejde mi o filosofii, ale o Martina, a to, ať je schopný nebo průměrný (to se teprv ukáže) … v oblasti konkrétního vědění je jeho duše skutečná tabula rasa, a z takové naukové podvýživy se nezvrací, ledaže by pozřel potravu příliš silnou, na niž jeho duchovní organismus není přizpůsoben.

Sám jste tedy v předfilosofickém stadiu svého života studoval dokonce řečtinu z naprosto vlastní iniciativy a přešel jste na fakultu se všemi předpoklady jazyků a základu vědeckých metod, a Martinovi velkoryse řeknete, že na němčině tolik nezáleží a doučí se ji, až ji bude potřebovat. Ale on ji potřebuje již dávno, a kdyby z ní udělal letos státní zkoušku, jak měl před prázdninami i sám v úmyslu, měl by kousek povinného bruslení za sebou a mohl obrátit svůj čas a pozornost k jiným věcem…

Ve Třetím světě hledají vzdělávací metody nevázané na etablovaný školský systém, založené na všestranném použití audiovizuální techniky, které by zrovnopravňovaly adepty takto vzdělané se studiem a grady klasických vysokých škol, a zpřístupnily tak každému přístup k takovému vědění, o něž mu jde. V našem systému se otevřené možnosti stále více uzavírají a sama obyčejná maturita, k níž dříve přijala škola každého, kdo se přihlásil, aby se o ni pokusil, je nyní vázána na milostivé svolení mocenských orgánů. Jsou tedy možny jen dvě cesty. Buďto ta etablovaná, se vší zátěží učení toho, o co nestojím a spojené nadto s morálními kompromisy, abych konečně mohl znát a dělat to, o co stojím, nebo ta vlastní, jít za svým zájmem bez zkoušek a bez balastu nezajímavého vědění, ale také bez možnosti toto vědění společensky uplatnit. Jestli se Martin rozhodne pro tu druhou cestu, má moje požehnání a nebudu ho zdržovat. … Tím donucením k učení nijak nemyslím rákosku, ale onu heglovskou svobodu jako poznanou nutnost … Martin je … chytrý chlapec a pociťuji spolu s ním onen mocenský zásah, jenž mu znemožnil gymnázium, jako křivdu. Proto jsem s ním hluboce solidární a nehodlám ho hodit přes palubu, ani kdyby se ukázalo, že je jen „průměr“, protože na rozdíl od Vás nemyslím, že průměr je brzdou, ale potřebným zázemím, aby se svět nevyšinul z kolejí. Nepovažuji intelektuální výtečnost ze dostačující známku lidské kvality. A Vaše charakterové vlastnosti kladu na stupnici hodnot daleko výše než Vaši filosofii, ačkoli k ní mám patřičný respekt.

V každém případě je Martin ještě velmi mladý chlapec, který chce mnoho, ale v podstatě neví, co to má být. A jestli mu můžeme nějak pomoci, tedy jen tím, že se ve svém pedagogickém působení tak zcela nerozejdeme a půjde nám o to, naučit ho solidně pracovat v těch oblastech, na které ve svém věku dobře stačí. Nechci na něm, aby se nezajímal o filosofii, ale aby si dláždil cestu do této zaslíbené země obecným věděním, které mu umožní jak maturitu, tak tu filosofii. V případě, že maturitu chce, tak to jinak nepůjde.

Pozdravte doma. V souvislostech s Martinem jsem hodně myslila na Petru, na její statečnou kázeň a cílevědomost celých těch pět let, kdy vcelku neměla ani kdy na soukromý život. Ale vyhrála a zbavila se pocitu méněcennosti, který by ji určitě přepadl, a který vskrytu duše trápí jistě i Martina…

Buďte zdráv a zachovejte si onen okysličující elán, ale připomeňte Martinovi předpoklady, s nimiž jste se sám pouštěl do studia.

Vaše B. Komárková