Přednáška profesora Hellera se zabývá hlubokým sémantickým a teologickým rozborem pojmu pravda v biblickém, zejména hebrejském myšlení, v kontrastu k tradici řecko-evropské. Heller vysvětluje, že zatímco evropské pojetí pravdy často směřuje ke statické shodě se skutečností, hebrejský termín emet (odvozený od kořene ámán) označuje pevnost, spolehlivost a věrnost v čase. Pravda je zde chápána dynamicky jako naplnění zaslíbení a věrnost vztahu. Autor osvětluje úzkou vazbu mezi pravdou a vírou, která v hebrejštině sdílí stejný kořen a znamená „považovat Boha za věrného“ navzdory okolnostem. V novozákonním kontextu pak interpretuje Krista jako personifikovanou pravdu, která osvobozuje člověka od zajetí ve vlastním já. Závěrečná část přednášky na příkladu Jákobova zápasu ilustruje transformaci utrpení a osobní charakter pravdy, která není objektem vlastnictví, ale živým vztahem, jemuž člověk slouží.