Tento rozhovor s filosofem Ladislavem Hejdánkem z roku 1997 osvětluje jeho pohled na roli filosofie a postavení myslitele ve společnosti. Hejdánek definuje filosofii jako kritickou reflexi, která člověku umožňuje porozumět vlastnímu jednání a vymaňovat se z vlivu ideologií a předsudků. Autor zdůrazňuje koncept osobní odpovědnosti a odmítá společenský parazitismus; člověk by neměl být pouhým konzumentem, ale měl by svůj dluh vůči světu splácet skrze aktivní angažovanost. Významnou roli v jeho myšlení hraje víra, kterou po vzoru Emanuela Rádla chápe jako „nakloněnost k činu“ a spolehnutí se na pravdu, jež „má být“, ačkoliv ještě není plně přítomna. Hejdánek rovněž kritizuje redukci náboženství na modloslužbu a zpochybňuje moderní honbu za štěstím, kterou považuje za pošetilou v konfrontaci s globálním utrpením. Místo individuálního uspokojení vyzdvihuje život pro druhé jako základní etický imperativ, který dává lidské existenci skutečný smysl v přetechnizovaném a často lhostejném světě.