V tomto rozhovoru z 27. listopadu 1989 reflektuje filosof Ladislav Hejdánek překotné události sametové revoluce. Kriticky hodnotí roli křesťanů v československé společnosti, přičemž poukazuje na hlubokou mravní krizi v řadách protestantů a jejich dřívější přizpůsobování režimu, zatímco oceňuje duchovní vzestup katolíků. Hejdánek analyzuje vývoj opozice od reformních snah roku 1968 přes působení Charty 77 až po tehdy vznikající Občanské fórum. Zdůrazňuje, že politická svoboda musí být doprovázena hlubokou duchovní a intelektuální obrodou národa. Východisko spatřuje v kritickém navázání na tradici českého myšlení, reprezentovanou zejména T. G. Masarykem a Emanuelem Rádlem. Budoucnost země vidí v aktivním zapojení do evropského kontextu, kde by mělo Československo přispět svým mravním úsilím k celkové obrodě Evropy a pojímat českou otázku jako otázku světovou. Prvním úkolem pro budoucí rozvoj je pak důkladná znalost vlastních myšlenkových kořenů a schopnost vést otevřený vnitronárodní dialog.