Tento soubor úryvků z textů Karla Havlíčka Borovského z let 1848–1851, sestavený v roce 1968, představuje autorovu politickou filosofii a etiku v době národních krizí. Havlíček klade důraz na „revoluci hlav a srdcí“, čímž upřednostňuje vnitřní kultivaci a jasné zásady před nepromyšleným násilným převratem. Kritizuje politický oportunismus a prázdný radikalismus, který se v dobách nebezpečí mění v ustrašenost. Texty reflektují období po porážce revoluce roku 1848, stav obležení v Praze a omezování svobody tisku. Havlíček obhajuje poctivost, rozumnost a vytrvalost jako klíčové vlastnosti pro budování skutečné svobody. Varuje, že nevzdělaný nebo mravně zkažený národ není schopen svobodu dlouhodobě udržet, i kdyby jí dosáhl silou. Jeho úvahy o vztahu mezi radikalismem a realismem a o odpovědnosti jednotlivce za veřejné blaho zůstávaly vysoce aktuální i v roce 1968. Havlíček nabádá k trpělivé práci, vzdělávání a odvaze stát za svým přesvědčením i v dobách politické nepřízně.