Článek kriticky zkoumá dva fejetony Ludvíka Vaculíka a Petra Pitharta, které se týkaly činnosti „aktivních menšin“ v rámci Charty 77. Vaculík doporučuje těm, kdo nesouhlasí, aby se tiše odpojili, zatímco Pithart navrhuje aktivním menšinám čelit a podržet si vlastní odpovědnost. Autor nesouhlasí s oběma přístupy. Zdůrazňuje, že pasivní většina by se měla méně starat o politiku a nechat prostor pro aktivní menšiny, i když nejsou dokonalé. Argumentuje, že budoucnost společnosti závisí na „nenormálních“, tvůrčích jedincích na okraji Gaussovy křivky, nikoli na průměru. V druhé části textu se autor zabývá vztahem společnosti a státu, emancipací života od státního dirigismu a nutností odluku společnosti od státu. Varuje před jednostranným oslabováním státu a zdůrazňuje potřebu mezinárodního porozumění. Dále se text věnuje filosofickým otázkám vztahu rozumu a smyslu, bytí a jsoucna, předmětného a nepředmětného myšlení, přičemž se odkazuje na různé filosofické tradice a koncepty.