Tento posudek z dubna 1965 hodnotí článek Jiřiny Šiklové nazvaný Pokus o Rádla, určený pro časopis Tvář. Autor posudku doporučuje text k publikaci, přestože k němu má řadu kritických výhrad. Upozorňuje na věcné chyby a povrchní interpretace Rádlových postojů, například v otázce náboženské víry či jeho odporu k potratům. Šiklová podle recenzenta vykresluje Emanuela Rádla spíše jako kuriózního eklektika a opomíjí jeho hluboký filosofický význam i tragický rozměr jeho osobnosti, který dříve zdůraznil například Jan Patočka. Navzdory těmto nedostatkům považuje recenzent článek za svěže napsaný a v dobovém kontextu potřebný, neboť otevírá prostor pro novou diskuzi o Rádlově odkazu. Uveřejnění textu vnímá jako nezbytný první krok k rehabilitaci a hlubšímu pochopení tohoto významného českého myslitele 20. století, jehož autentická filosofická síla v článku zatím zůstává nevyužita.