Tento dokument přináší osobní svědectví Ladislava Hejdánka, mluvčího Charty 77, o jeho zatčení a brutálním zacházení ze strany Státní bezpečnosti (StB) v roce 1978. Hejdánek popisuje, jak byl v pátek odpoledne odveden z pracoviště a následně vystaven fyzickému násilí, ponižování a nátlaku v pražské Bartolomějské ulici. Text detailně líčí proces, během něhož byl vlečen polonahý po chodbách, zastrašován a nucen k výpovědi, zatímco on sám reagoval pasivním odporem a mlčením. Autor upozorňuje na snahu režimu zneužít jeho zuboženého stavu pro propagandistické účely v televizi. Součástí textu je také životopisný medailon, který představuje Hejdánka jako významného filosofa, žáka Jana Patočky a neúnavného obránce lidských práv. Dokument slouží jako mrazivé svědectví o represivních metodách československé normalizace a o morální integritě disidentů, kteří se odmítli sklonit před totalitní mocí i za cenu fyzického utrpení.