Přednáška se věnuje problematice logu v dějinách a kritice tradičního metafyzického a geometrického myšlení. Autor rozebírá historický vývoj logiky, přičemž rozlišuje mezi formální vědou a filosofickou logikou jako „filosofií logu“. Kritizuje jednostrannost geometrického modelu (od Platóna po Spinozu) a pomocí Husserlovy fenomenologie zkoumá vztah mezi intencionálním aktem a předmětem. Ústředním tématem je redefinice logu jako sjednocujícího principu, který vytváří celistvost z chaosu. Text dále kontrastuje mýtické myšlení, založené na napodobování archetypů, s hebrejskou prorockou tradicí, která zavádí koncept „antiarchetypu“ a osobní odpovědnosti. Dějiny jsou zde chápány ne jako sled událostí, ale jako způsob dějinného jednání a myšlení. Cílem semestru je prozkoumat, jak může filosofie reflektovat vlastní dějinnost a vykročit do „neznáma“ mimo rámec tradiční metafyziky, aniž by ztratila orientaci na smysl.