Tento text kriticky zkoumá neudržitelnost tradiční přirozenoprávní filosofie a zdůrazňuje nezbytnost vypracování nového filosofického základu pro lidská práva. Autor argumentuje, že dosavadní právní myšlení, i po sekularizaci, zůstává v zajetí mytických struktur, kde byla náboženská autorita pouze nahrazena problematickým konceptem přírody. Skutečný zdroj práv, hodnot a pravdy však v přírodě ani v minulosti (fakticitě) nalézt nelze. Jádrem navrhované alternativy je radikální redefinice událostného dění, které se neodvíjí kauzálně z minulosti, nýbrž směřuje z budoucnosti do minulosti. Lidská práva a mravní normy by měly být chápány jako nepředmětné výzvy přicházející z budoucnosti, nikoli jako danosti. Úcta k člověku pak nespočívá v respektu k jeho aktuálnímu stavu, ale k jeho povolanosti a budoucímu potenciálu. Tento přístup mění perspektivu nejen v právní vědě, ale i v ekologii a historiografii, a nabízí cestu k překonání krize moderních hodnot a postmoderního relativismu.