Text se zabývá kritickým rozborem pojmu „zpětného působení“ a jeho odlišením od skutečné aktivity a reakce. Autor zpochybňuje běžnou představu, že zpětná vazba je pouhým přímým následkem původního podnětu. Na příkladech od mechanického ventilu až po lidské vědomí ukazuje, že každá smysluplná reakce vyžaduje samostatný původ a specifické centrum, které není redukovatelné na vnější impulsy. Práce odmítá pozitivistické a marxistické interpretace, které vědomí redukují na pouhý produkt materiální základny. Namísto toho zdůrazňuje, že reakce subjektu vždy obsahuje prvek původní aktivity, který přesahuje vnější podnět. Tato schopnost transcendence se projevuje v rostoucí míře využívání přírodních zdrojů i v biologických inovacích, jako je chlorofyl. Autor uzavírá, že čím vyšší je úroveň subjektu, z níž reaguje, tím významnější je jeho aktivní přínos, který nelze vysvětlit jako pouhé mechanické pokračování vnějšího působení, ale jako projev svébytného zdroje a tvořivosti.