Tento text se zabývá vývojem a významem řeckého pojmu FYSIS, který v rané filosofii představoval mnohem širší koncept než dnešní chápání přírody. Autor vysvětluje, že raní myslitelé se věnovali studiu FYSIS jako celku v dílech s titulem PERI FYSEÓS, zatímco až Aristotelés definoval fyziku jako teoretickou disciplínu zkoumající mnohost, pohyb a procesy vznikání a zanikání. Ústředním problémem se stal vztah mezi proměnlivými věcmi a jejich trvalým základem, označeným jako ARCHÉ. ARCHÉ představuje počátek i vládnoucí princip, který sám nevzniká ani nezaniká. Text následně odvozuje vznik metafyziky jako disciplíny stojící vedle (META) fyzických věcí. Zatímco fyzika se soustředí na předměty podléhající změně, metafyzika se zaměřuje na to, co je věčné, neměnné a bez konce. Tento filosofický přechod od popisu přírodních dějů k hledání jejich transcendentního základu tvoří jádro antického myšlení o světě a jeho podstatě.