Text analyzuje vztah mezi obecným pojmem procesu a specifickým fenoménem událostného dění. Zatímco proces může být jakýkoliv mechanický pohyb, událost je charakterizována vymezeným počátkem, průběhem a koncem. Autor rozlišuje mezi událostmi „pravými“, které jsou vnitřně integrované a nezávislé na pozorovateli (např. biologická buňka), a událostmi „nepravými“, především dějinnými. Dějinné události nejsou objektivně odděleny od širších souvislostí, ale jsou konstituovány a neseny lidským subjektem prostřednictvím jeho porozumění a jednání. Interpretace se tak stává klíčovým prvkem, který dějinné události odlišuje od pouhých přírodních procesů. Text dále objasňuje, že vnitřní integrita pravé události neznamená její uzavřenost, nýbrž schopnost selektivně komunikovat s okolím. Událostné dění je tedy chápáno jako řízený a sjednocený proces, který si v případě pravých událostí udržuje svou identitu a integritu sám o sobě, zatímco u dějinných událostí je spoluutvářeno aktivním vědomím člověka.