Text pojednává o vztahu mezi vnitřní a vnější stránkou subjektu, které společně tvoří jednotu, nikoli však prostou identitu. Mezi oběma póly nepanuje paralela ani statická rovnováha; vnější stránka se vyznačuje svou setrvačností a váhou, zatímco vnitřní stránka je zdrojem aktivity, která tuto setrvačnost usměrňuje a vnáší do ní nové podněty. Autor se vymezuje vůči Jaspersovu pojetí subjekt-objektového rozštěpu a zdůrazňuje, že cílem subjektu není překonání této polarity, nýbrž dosažení organického sjednocení. Tato jednota je založena na vzájemné synergii a respektu, kde vnější stránka není vnímána jako pouhý pasivní objekt, ale jako strukturovaný řád, s nímž vnitřní aktivita spolupracuje. Subjektivita je tak chápána jako přítomnost v polaritách, která vyžaduje neustálé úsilí o vyváženost a harmonii, aniž by docházelo k násilnému potlačování jedné ze složek. Klíčem je pochopení, že vnější stránka subjektu nesmí být redukována na pouhou předmětnost v rámci chybného procesu zpředmětňování.