Tato reflexe zkoumá vztah mezi filosofickým myšlením a tvořivostí, přičemž vychází z tezí Jana Patočky o tom, že myšlení svými činy ustavuje dějiny. Autor polemizuje s běžným chápáním filosofických pojmů jako pouhých objevů či vynálezů a zdůrazňuje, že myšlenková schémata a modely bytí jsou původními výtvory, které nelze prostě odvodit z předmětné skutečnosti. Myšlení je zde prezentováno jako autonomní proces, který do světa vnáší novou kvalitu a teprve následně hledá shodu s vnější realitou. Tato bytostně poietická povaha filosofie ji odlišuje od pouhého napodobování. Práce osvětluje, jak filosofie aktivně formuje naše chápání bytí tím, že konstruuje konceptuální rámce, jež nejsou v dané skutečnosti předem obsaženy. Myšlení tak není pasivním zrcadlem světa, nýbrž tvořivou silou, která předmět svého zájmu aktivně uchopuje a transformuje do podoby srozumitelných myšlenkových struktur.