Text se zabývá ontologickou povahou subjektu se zaměřením na dialektiku mezi vnitřní jednotou a vnější odloučeností. Autor polemizuje s tradičními pojetími a zdůrazňuje, že souvislost mezi dvěma jsoucny neimplikuje jejich splynutí; odloučenost je nezbytným rysem plurality subjektů. Vychází z antických filosofů, jako jsou Anaxagorás a Melissos, aby vymezil hranici mezi integritou a izolovaností. Subjekt je definován jako dějící se událost, která je vnitřně sjednocena, ale zároveň existuje vně a proti jiným subjektům. Tato vnější pluralita je pro existenci subjektu klíčová, neboť ke jsoucnosti náleží schopnost interakce s jinými jsoucny. Ústřední otázkou zůstává povaha integrity subjektu jakožto organického sjednocení subjektů nižších úrovní v kontrastu k odloučenosti subjektů na stejné úrovni. Autor uzavírá, že tyto kategorie nejsou pouhými pojmovými konstrukty, ale reálnými organizačními způsoby, jimiž se konstituuje jak sjednocenost, tak i hranice mezi jednotlivými entitami.