Tento text se zabývá konceptem testovatelnosti v různých disciplínách, přičemž se zaměřuje především na specifika filosofického přístupu. Zatímco věda vyžaduje přísnou testovatelnost skrze důkazy či měření, autor poukazuje na to, že i tyto procesy závisejí na myšlenkových návycích a paradigmatech dané doby. Ve filosofii má testování a formulování hypotéz odlišný smysl než v přírodních vědách. Jejím cílem není úplné odhalení skutečnosti ani pouhá tvorba systémů, nýbrž kritické zkoumání a odkrývání nedostatků v dosavadních myšlenkových přístupech. Filosofie hraje klíčovou roli při zpochybňování základních předpokladů, které vědy samotné nedokážou kriticky reflektovat. Navržením alternativních premis filosofie nutí k revizi zažitých konceptů. Text uzavírá úvahou o tom, že odborné vědy postrádají nástroje pro obhajobu svých vlastních východisek, a proto jsou v této oblasti odkázány na filosofii, jinak se vystavují riziku diletantismu při pokusech o vlastní sebeospravedlnění.