Tento text zkoumá ontologickou povahu subjektu v rámci filosofie události a kriticky se vymezuje vůči antickému atomismu. Autor navrhuje, že skutečnost není tvořena atomy, nýbrž subjekty a jejich vzájemnými vztahy. Subjekt je zde pojat jako specifická událostná struktura, která se ustavuje skrze schopnost vztáhnout se k sobě samé jako k celku. Událost se stává subjektem v momentě, kdy jeden z jejích vnitřních proudů dokáže obrátit směr časového pomíjení a navrátit se k aktuálnímu okamžiku sebeuskutečňování. Zatímco primordiální události bez tohoto sebevztahu zůstávají pouze virtuální, reálné události jsou definovány svou schopností subjektivity. Subjekt je nerozlučně spjat s materiální stránkou události (fysis) a existuje pouze v rámci jejího časového ohraničení, tedy mezi jejím vznikem a zánikem. Text tak zdůrazňuje procesuální a vztahový charakter subjektivity, která není substancí, nýbrž dynamickým aktem sebezakoušení v rámci určitého dění.