Tento text zkoumá podstatu lidského života a jeho orientaci na hodnoty, pro které stojí za to žít i umírat. Autor rozlišuje mezi životem, který se vědomě vztahuje k vyššímu smyslu, a životem postrádajícím tuto reflexi. Pokud se však cílem života stane pouhá věcná skutečnost, dochází k odcizení člověka jeho vlastnímu poslání. Klíčovou otázkou je tedy rozpoznání toho, co je 'pravé', a vyhnutí se falešným cestám. Esej kriticky poukazuje na nebezpečí tradiční metafyziky, která má tendenci vše zpředmětňovat a redukovat pravdu na pouhou shodu myšlení s vnějším objektem. Tento logický přístup zastiňuje hlubší, nadlogickou povahu pravosti. Autor uzavírá, že lidský život nutně obsahuje transcendující složku, i když nemusí být vždy plně uvědomělá. Pro správné uchopení smyslu života je proto nezbytné přehodnotit základní myšlenkové struktury a osvobodit se od diktátu předmětné danosti jako jediného kritéria pravdy.