Tento text se zabývá vznikem a prehistorií filosofie, přičemž zdůrazňuje, že se tento proces neudál náhle, ale byl výsledkem dlouhodobých příprav. Autor rozebírá specifické obtíže spojené s výzkumem počátků filosofického myšlení ve srovnání s vědami, jako je archeologie či paleontologie, které se opírají o hmatatelné materiální nálezy. Filosofická archeologie je naproti tomu odkázána na konstrukce, a to ze dvou hlavních důvodů. Prvním je nedostatek přímých literárních památek z klíčového období 6. a 5. století př. Kr. v Řecku, kdy jsme nuceni spoléhat na pozdější citace v dílech jiných autorů. Druhým důvodem je povaha textu jako takového; literární doklady vyžadují interpretaci a aktivní porozumění kontextu autora, nikoli jen pasivní analýzu hmotného objektu. Text tak poukazuje na hermeneutickou povahu zkoumání dějin filosofie, kde setkání s minulostí vyžaduje aktivní propojení odlišných myšlenkových kontextů a porozumění sdělení.