Text se zabývá problematickým vztahem mezi filosofií a vědou, konkrétně otázkou, zda lze filosofii považovat za vědeckou disciplínu. Autor poukazuje na častá nedorozumění plynoucí z odlišné terminologie a neujasněných kompetencí mezi filosofy a vědci. Hlavní tezí je, že žádná speciální věda není kompetentní k tomu, aby definovala samotnou povahu vědeckosti, protože žádná odborná disciplína nedokáže učinit sebe samu předmětem vlastního zkoumání v rámci svých vymezených hranic. Pokud se o to vědec pokouší, činí tak nezbytně mimo svůj obor a často neodborně. Filosofie zde vystupuje jako nezbytný nástroj reflexe, který umožňuje kriticky zkoumat samotné základy a předpoklady vědeckého myšlení. Dokument zdůrazňuje, že vědecká práce nespočívá pouze v praktické činnosti, ale především v kvalitě vědeckého myšlení a schopnosti reflexe této činnosti. Pouze skrze tuto hlubší sebereflexi lze posoudit legitimitu vědeckých nároků, což je úkol, který přesahuje rámec jednotlivých specializovaných věd.