Teoretický model primordiální události popisuje nejmenší, dále nedělitelné kvantum vnitřně sjednoceného dění, které se vyznačuje počátkem, průběhem a koncem. Samotná izolovaná primordiální událost není součástí našeho světa; ten je formován až na základě reálných vztahů a vzájemných reakcí mezi těmito událostmi. Pokud na událost nic nenavazuje, nezanechává ve světě žádnou stopu a fakticky pro něj neexistuje. Vznik světa tudíž vyžaduje dostatečnou hustotu těchto událostí a jejich schopnost vzájemně reagovat v rámci prostoru a času. Zatímco každá událost disponuje vlastním vnitřním časem, který s ní vzniká i zaniká, klíčovým filosofickým a kosmologickým problémem zůstává existence společného času, jenž umožňuje setkání a interakci různých událostí. Tato koncepce propojuje teoretickou ontologii s otázkami astrofyzikální kosmologie a zkoumá fundamentální povahu skutečnosti jako dynamického řetězce událostných reakcí.