Tento text představuje stručný, ale sugestivní záznam neobyčejně živého snu, který autor prožil 2. června 1995 v Berlíně. Vyprávění začíná příchodem tajemné, cize vyhlížející ženy, která přináší štěně se zraněným ocasem. Ústředním motivem celého záznamu je náhlá a surreálná snová proměna: ve chvíli, kdy vypravěč zvíře zvedne ke své tváři, štěně se mění v malé dítě. Toto dítě projevuje hlubokou náklonnost, k autorovi se tiskne a opakovaně jej líbá. Autor klade důraz na intenzivní smyslové prožitky, zejména na důvěrně známou vůni dítěte, která v něm vyvolává pocit silného citového propojení. Po probuzení si vypravěč uvědomuje prchavost a bizarnost celého výjevu, načež se vrací do reality všedního dne, kdy zmiňuje plánovanou cestu do Písku za deštivého počasí. Dokument je zajímavou ukázkou introspekce, která zachycuje prchavé obrazy podvědomí a jejich emocionální dopad na jedince.