Tento text představuje rozhovor s významným českým filosofem Ladislavem Hejdánkem z roku 2006, který se zaměřuje na povahu filosofického dialogu a koncept nepředmětnosti. Hejdánek definuje dialog nikoliv jako pouhou shodu v řeči, ale jako společné směřování k „třetímu“ prvku (logos), který stojí mezi mluvčími. Zdůrazňuje, že pravý filosofický dialog probíhá často v ústraní jako vnitřní rozprava s významnými mysliteli minulosti. Ústředním tématem je kritika tradičního zpředmětňujícího myšlení a obhajoba „nepředmětnosti“. Hejdánek vysvětluje, že filosofie musí reflektovat to, co přichází a co dosud není zpředmětněno, čímž napadá systémové chyby evropské metafyziky. Rozhovor se dotýká také Hejdánkova osobního vztahu k četbě, pedagogice a jeho filosofických kořenů spojených s Janem Patočkou. Text nabízí vhled do Hejdánkova pojetí filosofie jako celoživotního závazku ke kritické myšlenkové orientaci a aktivnímu hledání pravdy mimo zažité konceptuální rámce.