Tento dokument představuje přepis diskuse mezi filosofem Ladislavem Hejdánkem a teologem Ivanem Odilo Štampachem z roku 1994 na téma „Je křesťanství náboženství?“. Jádrem debaty je Hejdánkova koncepce „křesťanského ateismu“ a navázání na Bonhoefferovu nenáboženskou interpretaci evangelia. Hejdánek kritizuje vliv řecké metafyziky a odmítá chápání Boha jako statického jsoucna; místo toho definuje Boha jako „přicházející pravdu“ orientovanou do budoucnosti. Sekularizaci vnímá jako autentický plod křesťanství, které ruší duality mezi posvátným a profánním. Štampach do rozhovoru vnáší teologický pohled, akcentuje personální vztah k Bohu a polemizuje o užitečnosti náboženské terminologie. Diskutující se dotýkají i mezináboženského dialogu, přičemž Hejdánek zdůrazňuje potřebu hluboké odbornosti a odpovědnosti evropského myšlení. Závěrečná část reflektuje symbolický význam rituálů a potřebu jednoty víry a každodenního jednání.