Tento text z roku 1991 představuje intelektuální a životní portrét významného českého myslitele Ladislava Hejdánka. Autor v něm reflektuje svou cestu k filosofii, kterou zásadně ovlivnilo dílo Emanuela Rádla a přednášky Jana Patočky. Významná část rozhovoru je věnována Hejdánkovu působení v disentu, kdy byl nucen pracovat v manuálních profesích a organizovat ilegální bytové semináře, které se staly centry svobodného myšlení v normalizačním Československu. Text rovněž zmiňuje mezinárodní rozměr těchto aktivit, včetně perzekuce zahraničních hostů, jako byl Jacques Derrida. V teoretické rovině Hejdánek rozebírá koncept obce (polis) a varuje před rizikem odcizení státu a zpředmětňování člověka v moderní společnosti. Namísto náboženského pojmu Bůh volí filosofický koncept Pravdy, která člověka přesahuje a zavazuje. Závěrem definuje roli filosofa jako tlumočníka pravdy, jehož posláním je kultivace svědomí a vědomí společnosti i navzdory politickému či společenskému tlaku.