Tento text je přepisem promluvy filosofa Ladislava Hejdánka z roku 1994, ve které se zamýšlí nad smyslem a společenskou úlohou filosofie. Hejdánek argumentuje, že filosofie je nezbytným partnerem vědy, neboť vědci sami postrádají v rámci své odborné kompetence nástroje pro kritickou reflexi vlastního myšlení. Filosofie tak slouží jako metoda radikální kontroly myšlenkových procesů. Autor dále zkoumá význam filosofie pro politiku a občanský život, kde zdůrazňuje odpovědnost jednotlivce za kvalitu vlastního úsudku. Významnou část promluvy tvoří srovnání řeckého a hebrejského pojetí pravdy; zatímco řecká tradice vnímá pravdu jako shodu se jsoucnem, hebrejská tradice ji chápe jako normativní sílu směřující k „nápravě“ světa. Závěr textu se věnuje obhajobě rozumu proti moderní skepsi a zdůrazňuje nezastupitelnou roli jazyka, konkrétně češtiny, při formování autentického filosofického myšlení, které musí neustále zpochybňovat nekritické samozřejmosti a hledat nové cesty k pravdě.