V této diskuzi filosof Ladislav Hejdánek reflektuje vztah mezi historií, pamětí a budoucností v kontextu středoevropského disentu. Tvrdí, že ačkoliv je hluboká znalost minulosti nezbytná k tomu, abychom se vyvarovali opakování tragických chyb, primárním ohniskem filosofického i politického myšlení musí zůstat odpovědnost vůči budoucnosti. V otázce vyrovnávání se s totalitní minulostí Hejdánek varuje před mechanickým hledáním viníků, které často slouží jen k odvedení pozornosti od vlastní spoluodpovědnosti. Skutečná vina je pro něj otázkou svědomí a integrity jednotlivce. Charta 77 je zde interpretována nikoliv jako politická organizace, ale jako pevná mravní pozice založená na lidských právech a legalitě. Autor zároveň vyzývá k novému filosofickému promyšlení konceptu lidských práv, neboť jejich dosavadní přirozenoprávní výklad považuje za neudržitelný. Text je apelem na aktivní občanský postoj, který odmítá odsouvání disidentských zkušeností do historie a zdůrazňuje jejich trvalou relevanci pro současné společenské soužití.