Tato pohádka z roku 1955 vypráví o smutném království ovládaném neviditelným čarodějem, který rozkládá lidské duše zevnitř. Místo tradičních kouzel využívá psychologickou manipulaci a našeptávání, což vede k úpadku společnosti, všeobecné nenávisti a ztrátě schopnosti milovat. Král hledá zachránce, jímž se má stát nadaný mladík Jan, syn knihovníka. Fragment textu doplňují autorovy poznámky o dalším vývoji děje, kde Jan usiluje o spásu celého lidstva, zatímco moudrá dívka se snaží z čisté lásky zachránit pouze jeho. Jejich zájmy se tragicky střetávají v paradoxu, kdy úspěch jednoho znamená neúspěch druhého, zatímco se čaroděj jejich marnému boji vysmívá. Ústředním motivem celého díla je vnitřní boj proti strachu, který ochromuje společnost i jednotlivce. Autor v závěrečných poznámkách důrazně připomíná, že člověk nesmí žít v bázni a musí se odvážně postavit všemu, co v něm vyvolává strach. Text tak představuje hlubokou psychologickou alegorii o moci myšlenek a nezbytnosti vnitřní svobody.