Tento text se zabývá problematikou kauzality a povahou jsoucna prostřednictvím filosofické fikce a kritické analýzy hodnot. Autor předkládá myšlenkový experiment s inteligentními bytostmi na Slunci, aby demonstroval, že účinnost jakékoli příčiny je podmíněna mírou vnímavosti a reaktibility příjemce. Na základě tohoto modelu kritizuje redukcionismus přírodních věd a s odkazem na Platónův dialog Sofistés definuje jsoucnost jako mohutnost působit či být ovlivňován. Druhá část textu se věnuje fenomenologii hodnot v mezních situacích. Autor odmítá pojetí hodnot jako neměnných ideálních objektů a zdůrazňuje jejich dějinný a situační charakter. Skutečná mravní proměna a pravá naděje podle něj vyžadují ochotu opustit staré orientace ve prospěch hlubšího, dosud neznámého smyslu. Text uzavírá výzvou k nepředpojaté důvěře v celkový smysl bytí, který se vzpírá zpředmětňujícímu myšlení a pevným mentálním obrazům.