Tento text se zabývá ontologickou povahou události jakožto základu všeho skutečného bytí. Autor rozlišuje mezi bytím události jako celku a jsoucností jejích jednotlivých složek či stavů. Klíčovým prvkem je analýza časovosti, v níž minulost („bylost“) a budoucnost („budost“) představují specifické ne-jsoucí součásti aktuálně probíhající události. Zatímco bylost zanechává relikty, které jsou aktivně udržovány subjekty sub-událostí, budost zůstává bylostí určena jen částečně, což umožňuje dynamiku a otevřenost dění. Text dále zdůrazňuje komplexitu a jedinečnost „pravých“ událostí, které nelze redukovat na tradiční pojetí individua. Každá událost je vnitřně i vnějškově provázána s jinými úrovněmi jsoucna prostřednictvím reaktibility, jež zakládá vztahy mezi sub-událostmi a super-událostmi. Celkově esej nabízí vhled do procesuální filosofie, kde je existence definována skrze aktivní dění, jedinečnost a vzájemnou provázanost v hierarchické struktuře světa, čímž problematizuje statické vnímání reality a vyzdvihuje roli subjektivity v zachovávání minulých struktur.