Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka | Křesťanství



Křest

Václav Boček (2000)
Vážení přátelé, chtěl bych se vyjádřit k článku Pokřtít, nebo nepokřtít v předposledním čísle Píseckých postřehů (číslo 14 z 5. dubna).
Autor článku patrně nevěděl, o čem píše: uvedení faráři odmítli pokřtít dítě právě proto, že je na čase skoncovat s „konzervativním lpěním na přetrvávajícím formalismu v církvi“.
Církev není folklorní spolek, a dokonce ani organizace pro „uspokojování potřeb věřících“. Křtít se necháváme proto, že se v nás probudil osobní vztah, či dokonce nadšení pro Krista, že k němu chceme patřit a jít s ním ve svém životě. Pro tuto samozřejmou podmínku osobního rozhodnutí křtila Církev původně pouze dospělé. Časem – z obav o osud nepokřtěných dětí – začala Církev křtít i děti, a to na víru jejich rodičů. Dle mého názoru je i toto na samém pokraji logicky možného, ale budiž. Nejsou-li však sami rodiče věřící, jaký by měl křest smysl?
Církevní obřady nejsou magie. Myslím, že nemá smysl křtít dítě proto, že se znám s panem biskupem a z podobných důvodů, které s podstatou této základní svátosti všech křesťanů nemají nic společného.
Domnívám se, že nejsou na místě jakékoli pocity nadřazenosti toho, kde je pokřtěný, nad tím, kdo pokřtěný není. Nepokřtěný může mít v očích Božích daleko větší hodnotu, žije-li podle svého svědomí, než věřící, který žije podle své vůle a nikoli podle vůle Boží.
Z těchto důvodů si myslím, že v článku kritizovaný postoj katolických farářů je správný, a pokud se nechtějí zpronevěřit svému poslání, jedině možný.
MUDr. Václav Boček, Písek
(Církevní obřady nejsou magie, in: Písecké postřehy č. 16 z 19.4.2000, str. .)
vznik lístku: duben 2000