Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

(výběr: LvH) ()

Nebo řekl Hospodin k Abramovi: Vyjdi z země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterouž ukážit tobě. … I vyšel Abram, tak jakž mu byl mluvil Hospodin, a šel s ním Lot.
1M 12, 1; 4
I uvěřil Hospodinu, a počteno mu to za spravedlnost.
1M 15, 6
A stalo se, když vedli je ven, řekl jeden: Zachovejž život svůj, neohlédej se zpět, ani se zastavuj na vší této rovině; ujdi na horu, abys nezahynul. 1M 19, 17
Abraham uvěřil Bohu, a počteno jemu to k spravedlnosti. Gal 3, 6
- – -
Roj má účel – zachovat a šířit roj – ačkoliv za tímto účelem se asi skrývá účel jiný, hlubší: Splnit poslání včel snad pro příští tisíciletí.
Emanuel Rádl
nevíme nevíš nikdo neví
neptej se kam už není kdy
za tebou kráčí eurydiké
a nesmíš ohlédnout se jdi
Jan Skácel
(starší návrh na motta ke knize, event. ke kapitolám)

Ladislav Hejdánek (2013)

Celá anglo-saská myšlenková tradice staví na předpokladu tzv. bezprostřední zkušenosti“ (immediate experience). Pod jejím vlivem však docházelo také k některým proměnám kontinentální tradice karteziánského racionalismu. Protože však slovo „zkušenost“ odkazovalo na prostředí příliš ,subjektivní‘, začalo se užívat slova „danost“ na místě oné „zkušenosti“. Nicméně koncept „bezprostřednosti“ zůstával zachován. První větší práce Bergsonova nese podtitul „Essai sur les données immédiates de la conscience“; a s „bezprostředností“ pracuje také Husserl, který chce vycházet s tzv. „přirozeného světa“ (Naturwelt, později Lebenswelt, Patočka překládá „světa našeho života“), který nám je údajně „bezprostředně dán“. Ve „skutečnosti“ nám nic bezprostředně „dáno“ není, tj. tak, že bychom na tom neměli vůbec žádný podíl. Takže všechno, co je nám nějak „dáno“, je už nutně zprostředkováno, a to nejen naší reaktibilitou (široce vzatou), ale především tím, jak „to“ ve svém vědomí resp. svým vědomím (ve svém myšlení resp. svým myšlením) dotváříme a vlastně vůbec spoluustavujeme. Ostatně: oč méně „bezprostřední“ je sama „věc“ (ukazující se skutečnost) než tzv. jev (fenomén)? Každá „pravá věc“ je „pravou událostí“, a ta se děje i ukazuje i bez nás, a to ve svých aktuálně přítomných podobách, tedy nikdy „celá“. Máme-li se k ní svým vědomím (a myšlením) vztáhnout jako k takové, tj. k ní „celé“, musíme ji mínit, myslit jako celou – a to možná jen tak že její „jev“ spoluustavíme, tedy že se jeho ustavení podílíme svými aktivitami. Věci se nám „dávají“ jen tak, že se prezentně ukazují; a my tyto jejich vždy aktuální „úkazy“ (ukázání se) můžeme – a vlastně musíme – nějak vědomím a myšlenkově zpracovat v to, čem,u pak říkám fenomén či jev.
(Písek, 130503-2.)