Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Václav Němec (2003)

Se slovem „normální“ je jedna základní potíž, která tkví v jeho dvojznačnosti. „Normálním“ se běžně nazývá to, co odpovídá převládající praxi dané společnosti. Normální v tomto smyslu může být leccos. Jestliže například většina lidí pokládá korupci za legitimní prostředek k prosazení svých zájmů, pak je v tomto smyslu „normální“ uplácet a toho, kdo se vymyká této vžité praxi, lze označit za „nenormálního“. V méně obvyklém, ale zásadnějším smyslu se „normálním“ nazývá jednání v souladu s normami, které nejsou pouhým odrazem toho, jak se lidé ve své většině chovají, ale které naopak stanovují, jak se mají chovat. V tomto smyslu je normální neuplácet, i kdyby korupce představovala převládající a zcela běžnou praxi, protože tato praxe je právě v rozporu s normou, která na základě dobrých důvodů definuje korupci jako něco, co je nesprávné a zhoubné pro společnost jako celek. Existence norem v tomto druhém smyslu je pro společnost zcela zásadní, protože zakládá společný prostor, který umožňuje soužití jednotlivců. Porušování těchto norem naopak problematizuje a podrývá společnou půdu, na níž společnost jako celek spočívá. Společnost, která ve své většině rezignuje na dodržování těchto norem, spěje ke svému rozkladu. Proto existují společenské a státní instituce, které jsou tu zejména od toho, aby garantovaly dodržování těchto norem a sankcionovaly jejich porušování.
(Apoštol svobody a dotěrná monstra, Praha 2007, str. 14.)

A. Halder – M. Müller (1988)

Existenz (von. lat. existere = hervotreten, zum Vorschein kommen) nedeutet in der Scholastik das ↑Dasein eines Dinges im Gegensatz zu seinem Soseins (Essenz), das Vorhandensein des aus seinen Gründen in den Selbststand herausgetretenen Seienden; allg. die Aktualisierung eines jeden „Wesens“ überhaupt. – In der↑Existenzphilosophie ist, durch Kierkegaard vorbereitet, E. die dem menschlichen „Dasein“ eigentümliche Vollzugsweise. Anderes Seiendes ist demgegenüber nor „vorhanden“. So bezeichnet E. bei Heidegger als „Ek-sistenz“ das Hinausstehen des Menschen in die Offenheit des Seins, das „ekstatische“ Innestehen in der Wahrheit des Seins.
(6920, Philosophisches Wörterbuch, Freiburg etc. 1993 [11988], S. 86.)

A. Halder – M. Müller (1988)

existenziell (lat.), das unmittelbare Dasein eines Einzelnen, bestimmten Menschen betreffend, im Unterschied zu existenzial = (fundamental-)ontologisch zum Dasein des Menschen als solchem gehörig.
(6920, Philosophisches Wörterbuch, Freiburg etc. 1993 [11988], S. 86.)