Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka
Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Papež
Thomas P. Rausch
(1992)
Mnoho katolíků ve svých představách stále pokládá papeže za „hlavu“ církve, za zdroj (po Bohu), z něhož prýští veškerá moc a veškerá autorita, za hlavního rozhodovatele současných otázek. Tito katolíci stále vnímají církev monarchicky. Sporné otázky zodpovídají prostě tím, že uvedou, co prohlásil papež. Z této perspektivy papežské prohlášení nebo dokument Kongregace pro nauku víry převažuje jakýkoli jiný argument nebo stanovisko, bez ohledu na to, jak široce je podloženo nebo pečlivě rozpracováno. A tak se složité otázky rozhodují na základě odvolání se na autoritu a ignoruje se celý složitý postup vývoje nauky. Tento přístup představuje katolickou verzi fundamentalistického postoje, i když je to spíše fundamentalismus papežský než biblický.Smysl pro univerzalitu a katolicitu církve, soustředěný na římského biskupa, je pro římskokatolické chápání církve základní. Ale papež nemůže být hlavou církve. Podle Písma je její hlava Kristus (Ef. 1,11-23; 5,23; Kol. 1,18). Papež je však hlavou sboru biskupů. … / / …Jako hlava sboru biskupů římský biskup předsedá tomuto společenství a usiluje zachovat ho. Papežská autorita nemůže být jen symbolická, neboť jako univerzální pastýř a hlava biskupského sboru musí mít papež moc jednat. Papež ale není hlavou církve. Tato úloha náleží pouze vzkříšenému Kristu, jenž ji nadále řídí prostřednictvím svého Ducha.(Církev, hierarchie a církve, in: Teologické texty 4, 1993, č.2, 52; 53.)
vznik lístku: únor 2004
Existence
A. Halder – M. Müller
(1988)
Existenz (von. lat. existere = hervotreten, zum Vorschein kommen) nedeutet in der Scholastik das ↑Dasein eines Dinges im Gegensatz zu seinem Soseins (Essenz), das Vorhandensein des aus seinen Gründen in den Selbststand herausgetretenen Seienden; allg. die Aktualisierung eines jeden „Wesens“ überhaupt. – In der↑Existenzphilosophie ist, durch Kierkegaard vorbereitet, E. die dem menschlichen „Dasein“ eigentümliche Vollzugsweise. Anderes Seiendes ist demgegenüber nor „vorhanden“. So bezeichnet E. bei Heidegger als „Ek-sistenz“ das Hinausstehen des Menschen in die Offenheit des Seins, das „ekstatische“ Innestehen in der Wahrheit des Seins.
(6920, Philosophisches Wörterbuch, Freiburg etc. 1993 [11988], S. 86.)
vznik lístku: červenec 2001
Existenciální | Existencielní
A. Halder – M. Müller
(1988)
existenziell (lat.), das unmittelbare Dasein eines Einzelnen, bestimmten Menschen betreffend, im Unterschied zu existenzial = (fundamental-)ontologisch zum Dasein des Menschen als solchem gehörig.
(6920, Philosophisches Wörterbuch, Freiburg etc. 1993 [11988], S. 86.)
vznik lístku: červenec 2001