Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.


<<    <   11 / 13   >    >>
záznamů: 63

Bůh v mrákotě

2. Mojžíšova ()
18Veškeren pak lid viděl hřímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kouřící se. To když viděl lid, pohnuli se stáli zdaleka. 19A řekli Mojžíšovi: Mluv ty s námi, a poslouchati budeme; a nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli. 20Odpověděl Mojžíš lidu: Nebojte se; nebo pro zkušení vás sám Bůh přišel, aby bázeň jeho byla mezi vámi, abyste nehřešili. 21Tedy stál lid zdaleka; Mojžíš pak přistoupil k mrákotě, kdež byl Bůh.
(6630, Biblí svatá, Kutná Hora 1940, SZ, str. 69 – 2M 20, 18-21.)
vznik lístku: srpen 2013

Bůh jako „proces“

Josef Lukl Hromádka (1931)
... Poslední soud neznamená origenovskou apokatastasii, nýbrž trvalé oddělení hříchu od svatosti, lži od pravdy, sebelásky od milování. „I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.“
Pravoslavná theologie ustupuje před těmito důsledky; důsledně jdouc po cestě platonisující mystiky musí končit v učení, že zbožšťovacím procesem všechno bude na konec pojato do života v Bohu. Jenže nejhlubším motivem tohoto učení není, jak bývá tvrzeno, víra ve všeobsáhlou moc lásky, nýbrž logicko-mystická touha po všejednotě. Každá osobně a mravně nezúčastněná spekulace o Bohu končí vyspekulovaným obrazem konečného sjednocení Boha a stvoření: Na počátku stojí mravně lhostejné, všeobsáhlé Absolutno (nikoli Bůh) a konecem všeho je zase Absolutno, tento hrozný netvor, který všechno rozžvýká v beztvárnou, šedivou masu všejednoty.
(0668, Křesťanství v myšlení a životě, Praha 1931, str. 237.)
vznik lístku: červenec 2007

Bůh a stvoření

Apollonius of Tyana ()
„In no other manner, I believe, can one exhibit a fitting respect for the Divine being, beyond any other men make sure of being singled out as an object of his favor and good-will, than by refusing to offer to God – whom we termed First, who is One and separate from all, as subordinate to Whom we must recognize all the rest – any victim at all; to Him we must not kindle fire or make promise unto Him of any sensible object whatsoever. For He needs nothing even from beings higher than ourselves. Nor is there any plant or animal which earth sends up or nourishes, to which some pollution is not incident. We should make use in relation to Him solely of the higher speech, I mean of that which issues not by the lips; and from the noblest faculty we possess, and that faculty is intelligence, which needs no organ. On these principles then we ought not on any account to sacrifice to the mighty and supreme God.“
(přepis z internetu: viz C:\a-archiv\aut-svět\Apollonios of Tyana\ )
vznik lístku: květen 2005

Nahoře | Bůh

František Halas (19..)
Jihnutí ptačího hlasu v zeleni
slzy pryskyřic na koře
čím jen čím jsme zmámeni
když je tak ticho nahoře
Tmy bouřek dusna děsivá
ďáblův pták krákoře
čím jen čím srdce omdlívá
když je tak mrtvo nahoře
Mdlo v ústech hrdlo zúžené
bezděké nářky v pokoře
proč jenom pročpak pláčeme
když je vše zjevno nahoře
(Nahoře, ex : Tvář, in : 3259, Krásné neštěstí, s. 179.)
vznik lístku: květen 2002

Bůh a budoucnost | Ideál a budoucnost | Budoucnost a „ideál“

Friedrich Nietzsche (1885-86)
Der Hegelische Ausweg, im Anschluß an Plato, ein Stück Romantik und Reaktion, zugleich das Symptom des historischen Sinns, einer neuen Kraft : der „Geist“ selbst ist das sich enthüllende a verwirklichende Ideal, an das wir glauben – also das Ideal verwirklicht sich, der Glaube richtet sich auf die Zukunft, in dem er seinem edlen Bedürfnisse nach anbeten kann. Kurz,
1) Gott in uns unerkennbar und unnachweisbar – Hintersinn der erkenntnistheoretischen Bewegung
2) Gott is nachweisbar, aber als etwas Werdendes – und wir geh[ren dazu, eben mit unserem Drang zum Idealen – Hintersinn der historisierenden Bewegung
Aber derselbe historische Sinn, in der Natur übertretend, hat – - -
Man sieht: es ist niemals die Kritik an das Ideal selbst gerückt, sondern nur an das Problem, woher der Widerspruch gegen daselbe kommt, warum es noch nicht erreicht oder warum es nicht nachweisbar im Kleinen und Großen ist.
Das Ieal des Weisen in wiefern grundmoralisch bisher? – - -
(Nachlaß, in: 4582, SW Bd. 12, München-Berlin 1980, S. 148.)
vznik lístku: duben 2003