Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Aristofanés ()

Wise men learn much from their enemies.
(ex: 7843, Webster´s Pocket Quotation Dictionary, Trident Press Int. 1997, p. 105.)

Aristofanés (-423)

SBOR
k divákůmA nyní ukáží ti dva vtipnými řečmi jakož
i úvahou a velikým bohatstvím průpovědí,
který z nich dvou bude líp umět bojovat v zápase slov.
Moudrost tu nyní podstoupí svůj velký boj. 955
Pro moudrost vedou moji druhové svůj velký zápas.
(7537, Oblaky, př. J.Šprincl, Praha 1996, str. 94.)

Václav Němec (2003)

Se slovem „normální“ je jedna základní potíž, která tkví v jeho dvojznačnosti. „Normálním“ se běžně nazývá to, co odpovídá převládající praxi dané společnosti. Normální v tomto smyslu může být leccos. Jestliže například většina lidí pokládá korupci za legitimní prostředek k prosazení svých zájmů, pak je v tomto smyslu „normální“ uplácet a toho, kdo se vymyká této vžité praxi, lze označit za „nenormálního“. V méně obvyklém, ale zásadnějším smyslu se „normálním“ nazývá jednání v souladu s normami, které nejsou pouhým odrazem toho, jak se lidé ve své většině chovají, ale které naopak stanovují, jak se mají chovat. V tomto smyslu je normální neuplácet, i kdyby korupce představovala převládající a zcela běžnou praxi, protože tato praxe je právě v rozporu s normou, která na základě dobrých důvodů definuje korupci jako něco, co je nesprávné a zhoubné pro společnost jako celek. Existence norem v tomto druhém smyslu je pro společnost zcela zásadní, protože zakládá společný prostor, který umožňuje soužití jednotlivců. Porušování těchto norem naopak problematizuje a podrývá společnou půdu, na níž společnost jako celek spočívá. Společnost, která ve své většině rezignuje na dodržování těchto norem, spěje ke svému rozkladu. Proto existují společenské a státní instituce, které jsou tu zejména od toho, aby garantovaly dodržování těchto norem a sankcionovaly jejich porušování.
(Apoštol svobody a dotěrná monstra, Praha 2007, str. 14.)