Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Aristotelés ()

Někteří jsou proto toho mínění, že není vůbec žádné vědění, ježto je třeba vědět první premisy, kdežto druzí míní, že sice vědění jest, ale také, že pro všechno je možný důkaz. Z těch mínění není ani jedno, ani druhé pravdivé, ani nutné. ... /33/ ...
...
My však tvrdíme, že ne každé vědění lze dokázat, nýbrž že vědění bezprostředních počátků je nedokazatelné. A je zřejmo, že tomu tak nutně jest. Je-li totiž nutno vědět dřívější, tedy to, z čeho vychází důkaz, a je-li dále nutné zastavit se jednou u bezprostředního, je to nutně nedokazatelné. To je tedy náš názor a tvrdíme, že je nejen vědění, nýbrž nějaká prvopočáteční základna vědění, kterou poznáváme termíny.
...
(2032, Druhé analytiky, přel. A. Kříž etc., Praha 1962, str. 32-33 – 3, 72 b)

www [encyklop. Cojeco] ()

Stern William Louis, *29.4.1871 – †27.3.1938, německý psycholog a filozof, profesor univerzity v Hamburku, po roce 1933 v USA. Zakladatel diferenciální psychologie. Činný v oblasti psychologie osobnosti a dětské psychologie. Odmítal dělení subjektu na izolované psychické funkce, osobnost chápal nehistoricky (nadčasově). Jeho práce z dětské psychologie (Psychologie der frühen Kindheit – Psychologie raného dětství) jsou považovány za klasiku. V oblasti psychodiagnostiky jeden z průkopníků testových metod a výzkumu inteligence. Zavedl pojem IQ. Podstatně přispěl k soudní psychologii zkoumáním věrohodnosti svědeckých výpovědí. Ve filozofii tvůrce systému tzv. kritického personalismu, připomínajícího leibnizovskou monadologii, avšak bez teistických důsledků. Svět chápal jako hierarchii osobností, tj. diferencovaných celostností různé úrovně (od krystalu až po člověka). Osobnost ostře odlišoval od věci jako pouhého agregátu částí (Person und Sache I-III – Osoba a věc). Snažil se překonat dualismus těla a duše z pozic blízkých filozofii života. Ovlivnil zejména vývoj německého existencialismu a filozofického personalismu. Z dalších děl: Die differentielle Psychologie in ihren methodischen Grundlagen (Diferenciální psychologie a její metodické základy), Die menschlichen Persönlichkeit (Lidská osobnost), Allgemeine Psychologie (Všeobecná psychologie).
http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=91092&title=Stern

Aristotelés (-384-322)

..., tak i jsoucno jako jsoucno má své zvláštní určení; a v tom je úkol filosofa, aby vyzkoumal pravdu.
Je to vidět již v tom, že dialektikové a sofisté tváří se jako filosof. Sofistika jest totiž jenom zdánlivou moudrostí a dialektikové rozmlouvají o všem; všemu společné jest však jsoucno. Rozmlouvají však o něm zřejmě proto, že je to vlastní předmět filosofie. Sofistika a dialektika se opravdu pohybuje v téže oblasti jako filosofie, ale filosofie se od dialektiky liší způsobem své působnosti, od sofistiky cílem života, jejž záměrně sleduje. Dialek/101/tika se totiž pouze cvičí na tom, co filosofie poznává, a sofistika pěstuje moudrost pro zdání, nikoli pro skutečnou moudrost.
(0176, Metafyzika, Praha 1946, str. 100-01 – IV, 1004b.)

Aristotelés (-384-322)

Jest však vůbec něco zvláštního chtít rozhodovat o pravdě ze zjevu, že se věci vezdejší mění a nikdy netrvají v témž stavu. Neboť pravdu je třeba hleděti si získat z toho, co se chová stále stejně a co nepodléhá žádné změně. Takového druhu jsou nebeská tělesa. Ta se totiž nejeví hned tak, hned jinak, nýbrž jsou stále tatáž a nemají nic společného se změnou.
(0176, Metafyzika, Praha 1946, str. 100-01 – IV, 1004b.)

Aristotelés (-384-322)

Neboť téměř všem, kdo se zabývají zkoumáním přírody, jest společné učení, že nic nevzniká z toho, co není, nýbrž že všechno vzniká z něčeho jsoucího. Ježto tedy nebílé vzniká z dokonale bílého, a vůbec ne z nebílého, potom však, stalo-li se něco nebílým, vznikalo by to, co se stává nebílým, z toho, co není nebílé. Podle jmenovaných badatelů vznikalo by tedy z nejsoucího, kdyby totéž skutečně nebylo nebílé a bílé.
Tuto nesnáz však řešiti není nesnadno. Bylo totiž řečeno již ve spisech o přírodě, jak to, co vzniká, vzniká z nejsoucího a jak ze jsoucího.
(0176, Metafyzika, Praha 1946, str. 279 – XI, 1062b.)