Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Homér ()

(bůh přichází jako noc)
… . ό δ´ ήϊε νυκτι εοικώσ.
…; and his coming was like the night.
I, 47
(6268, The Iliad, Loeb, Cambridge (Mass.) + London 1978, p. 6 + 7.)
Těmito prosil slovy – i slyšel ho Apollón Foibos:
S olympských povstal výšin a kráčel, rozhněván v srdci,
lučiště na pleci maje a toulec zamčený kolkol.
Rázem řinkot šípů se rozzvučel, jak se dal v pochod,
s plecí rozhněvaného. – I kráčel podoben noci.
Konečně opodál lodí si usednuv, vystřelil šipku;
hrozný zazněl zvuk, jak lukem stříbrným střelil.
I, 44-49
(0629, Ílias, př. O.Vaňorný, J.Laichter, Praha 31942, str. 4.)

Homér ()

(bůh přichází jako noc)
Těmito slovy se modlil, jej vyslyšel Apollón Foibos.
Sestoupil z olympských výšin a kráčel rozezlen v srdci,
na plecích luk měl a toulec, jenž na obou koncích byl krytý.
Na plecích rozhněvaného hned šípy začaly řinčet,
kdykoli sám se pohnul. Bůh přicházel podoben noci.
Nato opiodál lodí si sedl, pak vypustil střelu.
Strašný se rozlehl zvuk, jak vystřelil stříbrným lukem.
( , Ílias, př. Rud.Mertlík, Odeon, Praha 91980, v Odeonu 1, str. 8.)
Adventus (přicházení) Homér
… . ό δ´ ήϊε νυκτι εοικώσ.
…; and his coming was like the night.
I, 47
(6268, The Iliad, Loeb, Cambridge (Mass.) + London 1978, p. 6 + 7.)
Těmito prosil slovy – i slyšel ho Apollón Foibos:
S olympských povstal výšin a kráčel, rozhněván v srdci,
lučiště na pleci maje a toulec zamčený kolkol.
Rázem řinkot šípů se rozzvučel, jak se dal v pochod,
s plecí rozhněvaného. – I kráčel podoben noci.
Konečně opodál lodí si usednuv, vystřelil šipku;
hrozný zazněl zvuk, jak lukem stříbrným střelil.
I, 44-49
(0629, Ílias, př. O.Vaňorný, J.Laichter, Praha 31942, str. 4.)

Homér ()

… . ό δ´ ήϊε νυκτι εοικώσ.
…; and his coming was like the night.
I, 47
(6268, The Iliad, Loeb, Cambridge (Mass.) + London 1978, p. 6 + 7.)
Těmito prosil slovy – i slyšel ho Apollón Foibos:
S olympských povstal výšin a kráčel, rozhněván v srdci,
lučiště na pleci maje a toulec zamčený kolkol.
Rázem řinkot šípů se rozzvučel, jak se dal v pochod,
s plecí rozhněvaného. – I kráčel podoben noci.
Konečně opodál lodí si usednuv, vystřelil šipku;
hrozný zazněl zvuk, jak lukem stříbrným střelil.
I, 44-49
(0629, Ílias, př. O.Vaňorný, J.Laichter, Praha 31942, str. 4.)

Ladislav Hejdánek (2003)

V čem je filosofický dialog specifický, odlišný od jakékoli jiné diskuse?
Specifičnost filosofického dialogu spočívá v jeho více- až mnohostrannosti. Filosofické myšlení stálým vnitřním rozhovorem s jinými mysliteli; bez takového vícesměrného dialogu, v němž musíme občas stát také na straně odlišně myslícího filosofa a tím jakoby proti sobě, naše myšlení snadno propadne deviacím. Proto je jen málokdy smysluplný živý dialog s fyzicky přítomnými; většinou záleží především na dobře vybraných partnerech třeba již dávno mrtvých. A to předpokládá absolvování důkladné, pozorné a do hloubky jdoucí (spíše než do široka sahající) četby velkých autorů. Při takové četbě nesmíme jen „naslouchat“, ale nepřítomného autora se musíme stále tázat, jako by byl přítomen, někdy se s ním dokonce i hádat. Živé disputace jsou spíše jen výjimkou, ale někdy mohou otevřít nečekané průhledy do nových prostorů, kam bychom třeba při pouhé četbě nikdy nenahlédli a kam bychom se nedostali. Filosofický dialog je tedy třeba především podnikat v tichu pracovny, v atmosféře vlastní myšlenkové laboratoře; právě ta má a musí být dialogická: tam si v myšlenkách zveme vybrané partnery. Teprve dlouho potom má smysl si z těchto vlastně intimních rozhovorů většinou s nepřítomnými (jen výjimečně je možno to podniknout ve společné „laboratoři“ s filosofickým „přítelem“, ale jen pokud s nmím jsme dokonale sehraní, jinak by byl rušivým elementem) něco vybrat, vhodně přeformulovat a pak sdílet s někým, s kým si více méně dobře rozumíme (což vůbec nemusí znamenat, že myslíme stejně nebo podobně).
(Písek, 060323-2.)
(odpovědi na otázky Barbory Řebíkové, 1. verze.)