Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Alfred North Whitehead (1941)

… I venture upon one remark which applies to all philosophic work: – Philosophy is an attempt to express the infinity of the universe in terms of the limitations of language.
… Dovolím si jednu poznámku, jež se týká veškeré filosofické práce: – Filosofie je pokus vyjádřit nekonečnost vesmíru omezenými výrazy jazyka.
(Autobiographical Notes, in: 2879, Essays in Science and Philosophy, New York 1948, p. 15.)
(Autobiografické poznámky, in: 5800, Matematika a dobro, Mladá Fronta 1970, str.18.)

F. W. J. Schelling (1799)

Jako první vlastnost jsme do organismu vložili vzrušivost, aniž bychom tuto vlastnost zprvu mohli blíže vysvětlit. Jediné, co jsme mohli učinit, bylo, že jsme ji rozložili na dva protikladné činitele, organickou receptivitu a organickou činnost. Je nyní načase, abychom onu vlastnost převedli na skutečné přírodní příčiny, a jsme k tomu uschopněni tím, že jsme odvodili to, co patří k anorganické přírodě vůbec, kterou musí být organická příroda určena.
…
1. Podstata organismu spočívá ve vzrušivosti. To však znamená totéž co: organismus je svým vlastním objektem; (jenom potud, pokud je sám sobě zároveň subjektem a objektem, může organismus být tím nejpůvodnějším v přírodě, neboť přírodu jsme určili jako kauzalitu, která má sebe samu objektem – která se produkuje ze sebe samé).
Organismus konstituuje sebe sama. Ale konstituuje sama sebe (jako objekt) pouze náporem proti vnějšímu /194/ světu (který však tuto dvojitost udržuje a činí nemožným opětný pád do identity čili indiference). Kdyby vnější svět mohl určovat organismus bezprostředně jako subjekt, přestal by být vzrušitelný. Tedy pouze organismus jako objekt musí být určitelný vnějšími vlivy, organismu jakožto subjekt musí být těmto vlivům nedosažitelný.
(Náčrt soustavy přírodní filosofie, 1799, in: 6648, Výbor z díla – Rané spisy, Praha 1990, str. 193–94.)

Aristotelés (–384-324)

It remains to disarm the considerations urged in /263/ support of the existence of the unlimited not only as a potentiality but as actually compassed. Some of them do not follow as alleged from the admitted premises; and the rest can be met along some other line od sound reasoning.
(1)Admitting that things never cease to come into being, it does not follow that there actually exists some sense-perceptible body unlimited in quantity; for though the sum of things be limited, things may come out of and pass into each other without end.
(2)Again, being in contact and being limited are different things. Contact is a relation with something else, for there must be something to touch the touched; and this may happen to something limited incidentally; but ,being limited‘ is not a relation. Also a limited thing need not be touched by a thing homogeneous with itself and cannot be touched by any other.
(3)It is futil to trust to what we can conceive as a guide to what is or can be; for the excess or defect in such a case lies not in the thing but in the conceiving. One might conceive any one of us to be many times as big as we are, without limit; but if there does not exist a man too big for the city to hold, for instance, or even bigger than the men we know of, that is not because we have conceived him to exist, but because he does; and whethe we have or have not conceived him to exist is a mere incident.
Fys. III, 8, 208a
(The Physics I, London etc. 1970, p. 261+263