Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Platón (-774)

... Nuže, šel jsem jsa veden rozumem, a to s právem, jak nejvíce je člověku možno, i opustiv své zaměstnání, jež nebylo nedůstojné; šel jsem pod tyranidu, která, jak se zdálo, neslušela mým zásadám ani mně. ...
Po svém příchodu – neboť nesmím se šířit – nalezl jsem veškeré okolí Dionysovo plno rozbrojů a udavačství, ...
(List VII, 329b – in: Spisy V., překl. Fr.Novotný, Praha 2003, str. 458.)

Konrad Lorenz (1983)

Předpokladem evoluce, k níž dochází u parazitů a symbiontů, je vždy partnerský vztah k jiné živé bytosti; ta přejímá ty funkce, které jsou u jejího příživníka či partnery odbourávány. …
Otázka, zda může nějaký druh propadnout odbourávající evoluci, aniž jiná formy života -§ hostitel či symbiont – přebírá v zastoupení její funkce, je velmi důležité. Známe jediný příklad vzniku domestikačních projevů u volně žijícího a jistě ne parazitického zvířete, totiž u jeskynního medvěda. …
To je jediný doklad toho, že se znaky odbourávající evoluce mohou objevit i tehdy, když to, co se ztrácí, nenahrazuje žádný hostitel nebo symbiotický partner. Tato otázka je pro nás lidi životně důležitá, protože náš druh vykazuje již dnes v tělesném ohledu nepřehlédnutelné domestikační projevy a protože odumírá/37/ní specificky lidských vlastností a funkcí vyvolává odstrašující příklad nelidskosti. …
(7662, Odumírání lidskosti, Praha 1997, str. 36-7.)

Konrad Lorenz (1983)

… Skoro všechna domácí zvířata ztratila mnohé z pohybové schopnosti svých nezdomácnělých předků; u všech se rozvinuly jen ty vlastnosti, které jsou výhodné pro člověka a na něž člověk vykonává vědomě či nevědomě selekční tlak. Tyto procesy se tradičně označují jako domestikace. Naše estetické cítění hodnotí většinu domestikačních projevů negativně. Julian Huxley hovořil o „vulgarizaci“.
Většina forem nezdomácnělých předků našich domácích zvířat vskutku působí ve srovnání s nimi vysloveně „ušlechtile“ – existují však minimálně dvě významné výjimky. V přednáškách jsem vždy ukazoval divokou a domestikovanou formu vedle sebe a pak bezprostředně arabského plnokrevníka a divokého /36/ koně Przewalského v obráceném pořadí. Zde pak potřebovali i zasvěcenci několik vteřin, aby si ujasnili, že arab je domestikovaná forma koně Przewalského. To, co platí v estetickém ohledu o koni, to se týká vzhledem k sociálnímu chování i psa. Člověk podroboval zhruba 14 000 let již beztak vysoce sociální divokou formu přísné selekci, zaměřené na rozvoj těch vlastností které jsou považovány za lidské ctnosti: na schopnost lásky a věrnost, odvahu, zdatnost a poslušnost. Nelze se divit, že v tomto období vznikly bytosti, které nás ve všech těchto vlastnostech překonávají.
(7662, Odumírání lidskosti, Praha 1997, str. 35-6.)

Platón (-427-347)

(Sokr.) Tak tedy byl jeden hoch, spíše však mládeneček, velmi krásný, a ten měl … (s. 13)
(Sokr.) Kde pak mám toho hocha, ke kterému jsem mluvil? Aby vyslechl i toto a aby se nestalo, že by bez vyslechnutí dříve vyhověl nemilujícímu.
(Faidr.) Ten je stále přítomen vedle tebe velmi blízko, kdykoli chceš.
(Sokr.) Takto tedy si uvědom, krásný hochu, že ta dřívější řeč … (s. 22-23)
(1005, Faidros, přel. Fr. Novotný, Praha 1937, s. 13 a 22-23.)

Platón (-427-347)

(Sokr.) Byl tedy jednou jeden velice krásný mladík, skoro ještě chlapeček, a ten měl … (s. 126-27)
…
(Sokr.) Kam se mi poděl ten chlapec, ke kterému jsem mluvil? Ať si to také poslechne, aby snad si neúpospíšil a nevěnoval svou přízeň nemilujícímu, kdyby to neslyšel.
(Faidr.) Stojí před tebou, docela blízko, a je stále s tebou, kdykoli se ti zachce.
(Sokr.) Toto si, krásný chlapče, pamatuj: první rozprava byla … (s. 22-23)
(Faidros, in: 1005, Dialogy o kráse, přel. J. Šonka, Praha 1979, s. 126-7 a 140.)