Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Sirach ()

Od nepřátel svých odděl se, a přátel svých šetř se.
(Apokryfy, Praha 1952, překlad Kralických, V. díl, Eccl.-Sirach 6, 13 – str. 221.)
Keep yourself far from your enemies, and be on guard toward your friends.
(The Apocrypha, Oxford Univ.Press, N.Y. 1977, p. 135 – Sirach 6,13.)

Sirach ()

Rejoice not over thy greatest enemy being dead, but remember that we die all.
(ex: 7843, Webster´s Pocket Quotation Dictionary, Trident Press Int. 1997, p. 104.)
- – -
Do not rejoice over any one´s death; remember that we all must die.
(The Apocrypha, Oxford Univ.Press, N.Y. 1977, p. 139 – Sirach 8,7.)
- – -
8Neradúj se smrti ani nejuhlavnějšího nepřítele svého; pamatúj, že všickni umíráme.
(Apokryfy, Praha 1952, překlad Kralických, V. díl, Eccl.-Sirach 8, 8 – str. 223.)

Sirach ()

Nepřítel Sirach
Nebývá poznán v neštěstí přítel, aniž se v neštěstí tají nepřítel.
(12,6)
Nevěř nepříteli svému na věky.
(12,8)
Rty svými lahoditi nepřítel bude, a v srdci svém radu skládati, aby tě vstrčil do jámy.
(12,14)
(Apokryfy, Praha 1952, překlad Kralických, V. díl, Eccl.-Sirach 12,6; 8; 14 – str. 226-7.)

Ladislav Hejdánek (2005)

Nebesa jsou „nahoře“, zatímco země je „dole“. Ze země vede cesta (směr) zdola nahoru, z nebes naopak shora dolů. Občas najdeme doklad toho, že se má za to, že Bůh sídlí na nebesích („přebývá v nebesích“, Ž 2,4; též Ž 115,3; aj. – v NZ je nebe „trůn boží“ -; a odtud třeba dští síru a oheň nebo kamení apod., ale také sesílá déšť atd.), ale vždy jen jako Pán a Vladař na zemi i na nebi, neboť nebe stvořil stejně jako zemi (žalmista dokonce vyzývá Boha, aby se vyvýšil nad nebesa – 57,6). Výjimečně může Bůh vzít někoho na nebesa ještě zaživa, např. Eliáše ve vichru, ale být v nebesích je údělem vyvolených (odplata hojná v nebesích – Mt 5,12). Nebesa – snad na rozdíl od země? – mohou vypravovati „slávu Boha silného“ (Ž 19,2; 50,6; aj.), ale nemají o moc horší perspektivu než země – v budoucnosti mají přijít vedle „země nové“ i „nebesa nová“ (Iz 65,17; 66,22 – a v NZ Zj 21,1). Nebesa – zřejmě ta „stará“ – „jako dým zmizejí“ (Iz 51,6), a také mohou být „svinuta jako kniha“ (Iz 34,4). Vyskytuje se i výraz „nebesa nebes“; nevím, jak by to bylo možno vyložit, snad jen jako řečnickou ozdobu. Někdy se tím slovem míní jen ovzduší – např. „ptactvo nebeské“ – protože ptáci létají. – Vcelku lze říci, že význam toho slova (a slov příbuzných) je značně variabilní a jen těžko je možno jej předmětně specifikovat. Ale mezi zemí a nebem není žádný principiální rozdíl – obojí je dílem Stvořitelovým. A i když snad poměry v nebi mohou být relativně lepší než poměry na zemi, rozhodně nebesa nepředstavují nic naprosto dokonalého (v tom se podobají zemi a pozemskému stvoření). řecká myšlenka dokonalosti asi – zejména v pozdějších dobách – měla vliv, ale jen relativní resp. relativizovaný. V tom je zejména sz tradice bližší dnešním poznatkům, stále více spjatých (a spojovaných) s myšlenkou vývoje (nejen rostlin a živočichů, ale celého Vesmíru). Nicméně i proti biblické tradici je nepochybnou novinkou důraz na význam negativní entropie, tj. na dlouhodobé linie vzestupu „kupředu a výš“, tedy i na to, že nebesa (zejména nebesa hvězd) mají svou vlastní cestu, svůj vývoj a postup ke stavům stále nepravděpodobnějším a komplikovanějším i „vyšším“. (Písek, 050910-2.)

Sirach ()

15Neměj v nenávisti těžkého díla, a orby, kterouž stvořil Nejvyšší.
Sirach, 7, 15
(7437, Apokryfy, překlad Kralických, Praha 1952, str. 222.)