Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Sirach ()

6Nestůj o to, aby byl soudcím; neb by snad nemohl přetrhnouti nepravosti, a aby se snad nemusil obávati člověka mocného, a nepoložil úrazu na rovné cestě své.
(7,6)
6Do not seek to become a judge, lest you be unable to remove iniquity, lest you be partial to a powerful man, and thus put a blot on your integrity.
(7,6)
(Apokryfy, Praha 1952, překlad Kralických, V. díl, Eccl.-Sirach 7, 6 – str. 222.)
(The Apocrypha, Oxford Univ.Press, N.Y. 1977, p. 137 – Sirach 7,6)

Sirach ()

Od nepřátel svých odděl se, a přátel svých šetř se.
(Apokryfy, Praha 1952, překlad Kralických, V. díl, Eccl.-Sirach 6, 13 – str. 221.)
Keep yourself far from your enemies, and be on guard toward your friends.
(The Apocrypha, Oxford Univ.Press, N.Y. 1977, p. 135 – Sirach 6,13.)

Jan Patočka (1945-48)

Krátce – Idea, jak my ji chápeme, je jediná non-realita, která nemůže být výkladově osvětlena jako konstrukce z pouhých realit; není předmětem kontemplace, poněvadž není vůbec předmětem; je nezbytná k pochopení lidského života, jeho zkušenosti o svobodě, jeho vnitřní historičnosti; ukazuje se a osvědčuje se jako stálý apel k překročení pouhé dané předmětnosti a věcnosti, jehož vnějším překladem je lidská tvorba nového a stále opakované úsilí vybřednout /57/ z úpadku, k němuž nás odsuzuje setkávání v pouze daném. Idea, jak ji chápeme, není moc absolutního zpředmětnění, jako je v zárodku idea historického Platóna; jakožto absolutní předmět je Platónova idea výzvou k člověku, aby se postavil do středu univerza a ovládl je, jako ovládá konec konců tím, že participuje na ideovém univerzu, prostřednictví ideje vědění celý inteligibilní a senzibilní kosmos. Tato tendence platónské metafyziky se neuplatnila, nevyžila plně v samotné filosofii Platónově ani vůbec v antice a středověku, poněvadž ji tam ještě tlumilo celkové mytické nebo theologické zaměření tehdejšího člověka; ale moderní metafyzika se svým antropologismem a svou vůlí k naprosté supremacii člověka nad předmětným jsoucnem, se svým naturalismem, konstruktivismem (technicismem) a mocenskou vůlí je plným rozvinutím tendence založené v zárodku již zde. Naproti tomu platonismus, jak zde vyložen, ukazuje nejen důstojnost člověka, ale také jeho nepřekročitelnou mez; schvaluje vládu, kterou člověk zavádí nad předmětným jsoucnem, ale ukazuje, že jeho povoláním není takto vládnout, nýbrž sloužit; ukazuje, že existuje cosi vyššího než člověk, s čím je existence člověka nerozlučně spojena a bez čeho vysychá základní proud našeho historického života. Platonismus takto pojatý je filosofie zároveň velice chudá i bohatá. Chudá, protože se vzdala nároku, který historický platonismus sice neprovedl, ale přece jen v celé další tradici podnítil, totiž nároku na vědecký systém; nedovede nic obsahově kladného povědět ani o ideji, ani o člověku, nepretenduje na univerzální klíč, který otvírá všechny zámky. Nechce /58/ se postavit na místo žádné skutečně empirické vědy a suplovat snad nějakou domněle hlubší metodou její konečné, ale solidní úsilí. Ukazuje naopak pravou úctu k vědě a její autonomii; ukazuje, jak přes všecky důležité dary, jež věda přijala od metafyziky, třeba se stejně varovat toho, aby filosofie suplovala vědu a zvedala nějaké nároky věcného nebo metodického vědění, jako toho, aby věda se zabsolutnila v metafyziku sui generis. Filosofie záporného platonismu je chudá, poněvadž ví jen o jednom a toto jedno nesděluje přímo jako věcnou znalost, která je ve světě k dispozici a na kterou lze proto vždy ukázat a odkázat. Negativní platonismus je to „prekérní postavení filosofie, která se nemůže opřít o nic na zemi ani na nebi“, o němž mluvil Kant. Je však také bohatá, poněvadž zachovává člověku jednu z jeho podstatných možností, totiž filosofii, očištěnou od metafyzických nároků; ukazuje, kde ji nelze žádným jiným duchovním elementem, teoretickýcm či praktickým, z její nejvlastnější domény vypovědět; zachraňuje člověku dále možnost opřít se o pravdu, která není relativní a světská, i když nemůže být formulována kladně a obsahově. Ukazuje, co pravdy je na odvěkém metafyzickém zápasu člověka, na jeho boji o cosi povýšeného nad přírodnost a tradičnost, na zápase o věčné a nadčasové, na stále se obnovujícím boji proti relativismu hodnot a norem, a to při současném přitakávání myšlence o základní historičnosti člověka a relativnosti jeho rientace v okolí, jeho vědy a praxe, jeho obrazů života i světa.
(Negativní platonismus, Praha 1990, str. 56-58.)

Sirach ()

Rejoice not over thy greatest enemy being dead, but remember that we die all.
(ex: 7843, Webster´s Pocket Quotation Dictionary, Trident Press Int. 1997, p. 104.)
- – -
Do not rejoice over any one´s death; remember that we all must die.
(The Apocrypha, Oxford Univ.Press, N.Y. 1977, p. 139 – Sirach 8,7.)
- – -
8Neradúj se smrti ani nejuhlavnějšího nepřítele svého; pamatúj, že všickni umíráme.
(Apokryfy, Praha 1952, překlad Kralických, V. díl, Eccl.-Sirach 8, 8 – str. 223.)

Jan Patočka (1958)

Posílám Ti zároveň špatnou kopii prvního oddílu svého Negativního platonismu, práce, která ještě není úplně uzavřena, ale na kterou pořád myslím a o které pracuju, pokud mi starosti o sebe a rodinu dovolují. Má nejstarší právě minulý týden dělala zkoušku …
(Dopis V. Richterovi z 3.6.1952, in: 7164, Dopisy Václavu Richterovi, Praha 2001, dopis č. 16, str. 45.)