Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Václav Klaus (1996)

Höschl: To mi připomíná, že Vy dělíte časové periody vždycky na krátkodobé, tzn. bezprostřední (co musíme udělat teď hned, dnes, zítra), střednědobé a dlouhodobé. A možná, že jedno z odborných nedorozumění v naší společnosti a v dialogu s Vámi spočívá v tom, že toto si Vaši oponenti ne vždy uvědomují a do¬chází k tomu, že krátkodobé řešení může vypadat jako ideově odlišné od dlouho¬dobého a je třeba na to dlouhodobé jaksi nezapomínat a zdůraznit: ano, ale toto platí pro periodu 5, 10, 20, 50 let a toto je třeba udělat zítra.
Klaus: Myslím, že toto je dost důležitá poznámka. Když vezmu sebe, který vystudoval tady někde Vysokou školu ekonomickou a pak se teprve setkal se skutečnou ekonomií a skutečnou metodologií společenských věd, tak vím, jak pozdě a teprve tam jsem najednou objevil některé kánony, které jsou základními východisky. Například nepřetržité oddělování krátkého, středního a dlouhého ob¬dobí. Okamžitě dělení si té houštiny faktorů, které před námi jsou a působí na ty, které jsou krátkodobě konstantní nebo krátkodobě variabilní, střednědobě, dlou¬hodobě... Myslím, že to je důležitý návyk, který lidé jako já v sobě musí mít, aby si okamžitě podvědomě rozdělovali, co je krátkodobě pevné, co není pevné, co se měnit dá, co se měnit nedá – a to myslím je jedna z důležitých věcí.
Höschl: Protože takovéto dialogy s Vámi neprobíhají často a Vám tyto věci při¬padají samozřejmé, tak jste potom třeba kritizován za něco, o čem samozřejmě víte, že dlouhodobě by tak být nemělo, ale krátkodobě je to nutné (a obráceně), a to je pak opravdu jenom „nedorozumění“, jak Vy často říkáte..
(Z přepisu pořadu „Setkávání“, vysílaného živě stanicí ČR 3 Vltava 22.9.1996.)