Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Albert Camus | Albert Camus (1942)

Existuje pouze jeden opravdu závažný filozofický problém: to je sebevražda. Rozhodnout se, zda život stojí nebo nestojí za to, abychom žili, znamená zodpovědět základní filosofickou otázku. Všechno ostatní, …, je až druhotné. …
Když se táži, podle čeho rozhodnout, že jedna otázka je naléhavější než nějaká jiná, pak odpovídám, že podle činů, k nimž vede. Ještě jsem neviděl, že by někdo zemřel pro ontologický argument. … /15/ … Naopak však vím, že mnoho lidí umírá, protože se domnívají, že život nestojí za to, aby ho žili. Znám však jiné lidi, kteří se zcela paradoxně nechávají zabíjet pro ideje nebo iluze, jež jim poskytují důvod, proč žít (to, čemu říkáme důvod žít, je zároveň skvělý důvod, proč umírat). Proto soudím, že nejnaléhavější otázkou je otázka po smyslu života.
(7515, Mýtus o Sisyfovi, Praha 1995, str. 14-15.)

Ladislav Hejdánek (2005)

Každá tematizace předpokládá nejen to, co je tematizováno (a tím může být zásadně cokoli, tedy i to, co se z některých hledisek nejeví jako ,skutečné‘), ale také – a to nás musí zajímat především – prostředky takové tematizace a zejména toho, kdo onu tematizaci podniká jako svůj výkon. Tento výkon je právě jakožto výkon tematizujícího subjektu nepřevoditelný na to, co je tematizováno, a není z tematizovaného prostě odvoditelný, i když nepochybně něco z toho, co je tematizováno, musí být aktem tematizace nějak zaměřeno, alespoň předběžně zacíleno (intendováno).
Běžně (a tradičně) se o tom, co je tematizováno, mluví jako o „předmětu“ tematizace; my se tomuto zvyku budeme vyhýbat, protože máme za to, že zásadně může být tematizován také nějaký „ne-předmět“ či „non-předmět“ (rozdíl mezi obojím bude přiblížen hned v následujícím). Jestliže tuto možnost akceptujeme, otvírá se před námi otázka principiálního významu: co se stane, když je nějaký takový ne-předmět tematizován takovým způsobem, že je intencionálně zaměřen, jako by šlo o předmět. (Písek, 050122-1.)