Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Alfred North Whitehead (1933)

Pokud jde o srovnávání jednoho historického období s ostatními, spojují se dohromady v konečném soudu rozumu dva důvody kritického myšlení, estetický a logický. Každý věk zanechává své poselství, jež se týká skryté podstaty věcí. Civilizacím mohou porozumět jen ti, kteří jsou sami civilizovaní, a civilizace mají tu vlastnost, že osvojení si jich porozuměním odhaluje pravdu o naší vlastní přirozenosti. Bylo již řečeno, že představení velkých tragédií před diváky má jako katarze vášní očistný charakter. Stejně tak působí i velká období historie jako osvícení. Odhalují nám, jací jsme.
(7923, Dobrodružství idejí, přel. Zd. Bígl, Praha 2000, str. 165.)

Alfred North Whitehead (1933)

This growth of the idea of the essential rights of human beings, arising from their sheer humanity, affords a striking example in the history of ideas. It formation and its effective diffusion can be reckoned as a triumph – a chequered triumph – of the later phase of civilization. We shall find out how general ideas arise and are diffused, if we examine the sort of history which belongs to this particular instance.
(0029, Adventures of Ideas, Cambridge Univ. Press 1943, p. 15-16.)
Významný příklad v historii idejí představuje rozvoj ideje základních práv lidských bytostí rodících se z jejich pouhé lidskosti. Sám vznik této ideje a její aktivní rozšiřování může být považováno za triumf – ne však jednoznačný – pozdějšího stadia civilizace. Jestliže prozkoumám typ historie, který náleží tomuto konkrétnímu příkladu, poznáme, jak vznikají obecné ideje a jak se rozšiřují.
(Dobrodružství idejí, Praha 2000, s. 22.) (z korektury)

Jan Patočka (1968)

... Toto subjektivně-vnitřní se opírá o ono vnější a není jinak možné, nemůže se jinak rozvinout. Subjektivní směřuje vždy k objektům, k něčemu vnějšímu, ale zároveň je také možné pouze tak, že se o něco vnějšího opírá. ... Tak povstávají objektivity jako řeč ze subjektivního smyslodajství a podmiňují pak teprve vyšší subjektivní život. Tak povstávají tělesa jako kulturní objekty ze smyslodajně-tvořivé subjektivity a odhalují jí v tomto vznikání teprve její hlubší možnosti – nebýt těchto ztuhlých podob našich gest, zůstala by pravděpodobně neobjevena např. oblast umělecká. A přece to všechno nejsou žádné přírodní procesy, jimž by bylo lze jen přihlížet a konstatovat je, neboť všechno jsou zde dějiny, mo/3.1.8/tivace, smyslodajství, a to, kdo kdysi snili o přírodopisu vývoje řemesel po biologickém způsobu, ti se jistě dali špatnou cestou. Nebylo by pak možno říci snad také obráceně: tak jako věcná tělesa povstávají skrze smyslodajství a sama opět podněcují a rozvíjejí subjektivitu, připravuje se subjektivita v tělesnu zvláštního druhu, v naší vlastní tělesnosti jakožto předchůdném popudu smyslodajství? Není tělo jakousi prehistorií, jež předchází našim aktivním dějinám?
Vztah těla k subjektivitě by ovšem v žádném případě nebyl ...
(Fenomenologie a metafyzika pohybu, přel. I.Chvatík, in: Přirozený svět a pohyb lidské existence, samizdat, Praha 1980, str. 3.1.7.)

Alfred North Whitehead (1929)

Newton in his description of space and time has confused what is ,real‘ potentiality with what is actual fact. He had thereby been led to diverge from the judgment of ,the vulgar‘ who „conceive those quantities under no other notions but from the relation they bear to sensible objects.“ The philosophy of organism starts by agreeing with the ,vulgar‘ except that the term ,sensible object‘ is replaced by ,actual entity‘; so as to free our notions from participation in an epistemological theory as to sense-perception. When we further consider how to adjust Newton´s other descriptions to the organic theory, ...
(Process and Reality, New York-London 1979, p. 73.)