Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Ladislav Hejdánek (2009)

Těsně před začátkem obřadu s rozloučením s naším bývalým sousedem panem Zdeňkem Pavlíčkem ke mně přistoupila mladá žena a přihlásila se ke mně jako má bývalá posluchačka na Filosofické fakultě. Řekla své jméno, ale slyšel jsem jen křestní jméno „Marcela“; zeptal jsem se znovu, a ona řekla, no, že „Slabá“ (ovšem původně to znělo jinak). Že prý někde v blízkosti (ale ne v Písku) učí, a že si často vzpomíná na to, co jsem jim tehdy přednášel. Právě se svými příbuznými odcházeli z předchozího obřadu, kdy se loučili se svým – asi dědečkem, panem Josefem Slabým (jak jsem se dočetl na seznamu časového rozvrhu jednotlivých obřadů). Žel, nic dalšího jsem se nedozvěděl; nebyl jsem dost pohotový, a také se mi zdálo, že nějaké vyptávání by nebylo v tu chvíli vhodné.
(Písek, 090728-1.)

Barack Obama | Josef Čermák (2010)

„Jsme si vědomi své smrtelnosti a připomínáme si, že na čem záleží v prchavé vteřině života na této zemi, není bohatství, ani postavení, ani moc, ani sláva, ale spíš, jak hluboce jsme milovali a jakou, jakkoliv malou, roli jsme hráli, aby druzí lidé mohli žít lepší život.“
Nezní to jako echo onoho biblického (a nikdo to nikdy neřekl prostěji a krásněji):
Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měď zvučící aneb zvonec znějící. A bychť měl proroctví, a povědom byl všelikého tajemství i všelikého umění, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem. A kdybych vynaložil na pokrmy všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych neměl, nic mi to neprospívá. (1. Kor. 13 1-3).
Josef Čermák